Letošní 28tý ročník expedice Ydykseb této neskutečné party se pár hodin před odjezdem zkomplikoval. Míla, jeden ze zakládajících členů a zároveň šéfkuchař, musel znovu do nemocnice na zrovna ne jednoduchý operační zákrok. Trochu předběhnu děj, vše vypadá, že se v dobré obrátilo, a kamarád bude zase zdráv, a to je asi to nejdůležitější!
V sobotu v pravé poledne vyzvedáváme u Míly doma vzorně nachystaný proviant, ještě jednou díky, a vyrážíme směr Karlovarsko. Ve Varech nákup, kupodivu poklidný, a nic jsme nezapomněli. Na 15.30 dorážíme do Tisové v Nejdku. Tato chalupa byla asi nejlépe vybavená za celou dosavadní éru. Fotografie z webu nelhaly.
Týden hodnotím jako vydařený. Počasí nám úplně moc nepřálo, ale nakonec se podařilo uskutečnit pár výletů. Výstup na Tisovský vrch 997m, kde stojí 24m vysoká rozhledna Pajndl , k naší smůle zavřená, což jsme zjistili až na vrchu 🙂 Už jen odchod, ukázal co jsme za spolek. Fuňas s námi nešel, hrál svou novou hru Koukej se, jak spím. K dispozici jsme měli sadu dvou klíčů od objektu. A stalo se to, že jsme oboje nechali uvnitř. Nastala situace, kdy šest blbů venku se snaží vzbudit blba sedmého uvnitř… Navíc hrozilo reálné nebezpečí, že se Fuňas vzbudí a odejde stejným způsobem tak jak my, bez klíčů a my budeme týden bydlet venku. Samozřejmě, že jsme zvonili, volali, volali mobilem (ten zvonil o patro níže, než spáč spal) Volání Péťo, Petře, hej apod. se časem změnilo ve Fuňááás, kur*a Fuňáááás a házení šišek do okna… Nakonec jsme odešli a spoléhali, že ho napadne reagovat na těch tisíc, pět set, devět set nepřijatých telefonátů, což se nakonec cca za hodinu stalo.
Další den jsme auty jeli na Boží Dar 1 020m, kde jsme prošli naučnou stezku Božidarská rašeliniště a pak proběhla návštěva místního pivovaru Červený Vlk. Bylo to na můj podnět, byl jsem tu loni s Magdunou. To píšu proto, že pivovar byl otevřen v loňském roce, v té podivné době, a já mám radost, že přežili a žijí dál.
Jarda naplánoval výlet do nedalekého Lokte nad Ohří. Opět jsme využili služeb ČD. Mě osobně město Loket mile překvapilo (na hrad jsme nešli) Prošli jsme centrum, mě to připomíná Český Krumlov, a opět naše kroky vedly do pivovaru Svatý Florian, respektive do jeho restaurace. Pivovar, oproti pivovaru Božidarskému, má znovu otevřeno od roku 2006. Sídlí ve staré zástavbě z roku 1352. Interiér parádní, pivo vynikající a jídlo taktéž. Pivovarský guláš s variací knedlíků patří k tomu top, co jsem za poslední léta dostal v hospodách na talíř.
Stranou našeho zájmu nemohl zůstat ani MFF v Karlových Varech. Ve čtvrtek jsme opět vlakem vyrazili do tohoto lázeňského města. Prošli všechny kolonády, červené koberce, ochutnali místní oplatky a teplé léčivé, i ty chladné prameny. V jedné z restaurací proběhl oběd a vláčkem zase domu.
Musím doplnit, že letošní Ydykseb byl ve znamení životního jubilea Jardy a Karlovy proměny v dědečka. Klasikou se již stalo podávání zvěřiny, letos jelení, které podával Jarouš, a já musím říct, že předchozí léta to bylo chutnější. Letos moc her, stolních a jiných moc neproběhlo. K dispozici byl i stůl na ping-pong, jen ho stačilo rozložit. Zlatým hřebem bývají večery u piva, vína a i tvrdších nápojů. Letos byla špička z úterý na středu 🙂
Účastníci zájezdu:
František – nejstarší člen, klidná síla, komentátor všeho dění
Fuňas – samostatná jednotka, tvůrce hry Koukej se, jak spím
Jarda – jubilant s novou kyčlí, letos vyjímečně první kuchař
Karel – řidič – nákupčí a nový dědeček v našem spolku
Láďa – řidič, mistr grilu a televizních ovladačů
Martin – řidič, manažer zájezdu a stále ještě nejlepší hráč ping pongu
Martínek – řidič a naše mimi, které neustále mile překvapuje. Dost dobrej parťák na kdejakou pitchovinu
