Letošní ročník, již 26tý, jsme nasměrovali do Jizerských hor, do obce Raspenava. Chalupa pěkná, nedávno modernizovaná. Proti loňsku byla cesta podstatně kratší, za to nás přesně při příjezdu přivítala řádná průtrž. Jeli jsme letos jen dvěma auty, Láďův VW byl nemocen, Petr měl dorazit až v neděli navečer.
Jak už se poslední roky stalo tradicí vezli jsme si sebou maso na celý týden. Divočáka na guláš a na gril, srnčí na pečení. Míla, šéfkuchař, vezl krkovice na gril. Hlavní nákup jsme provedli hned při cestě v sobotu v Liberci, v Kauflandu. Tam se stalo něco, co se nám ještě nepovedlo. Do obchodu jsme vjeli s třemi koši, ale ven jsme již vyjeli jen s dvěma… Takže jsme, až do nedělního pozdního odpoledne zjišťovali, co vše jsme nekoupili, co nám chybí. Samé nedůležité věci jako třeba olej, cibule, česnek, brambory, kafe atd. To bylo divení…..
Hned v pondělí jsme vyrazili vlakem do Liberce a pak tramvají a lanovkou na Ještěd. Lanovka na Ještěd zrovna na potvoru v pondělí nejezdí! Pouze vedlejší lanovkou (sedačkovou) na Skalku a pak mírným (116m) převýšením na dominantu Liberecka, Ještěd. Celou cestu vedro, slunce pralo jak o život, takže nahoře přišla kofola či pivo velmi vhod. Dolů jsme to vzali pěšky a dole si dali oběd v restauraci Čerti na Ještědu…
Další výlet, v úterý, byl opět vlakem do příhraničního města Žitava (Zittau) ve spolkové zemi Sasko. Prošli jsme malé, historické centrum, dali si oběd v Dornspachhaus, mimochodem, ty žebra s br. knedlíkem, byly exkluzivní. Ovšem ten beer, to žádný šlágr nebyl, přitom stačilo, aby byl studený…
Tzv. chodecký výlet byl naplánován na čtvrtek. Cílem byl nedaleký vrchol Jizera. Auty jsme dojeli na Smědavu, kde jsme u stejnojmenné chaty zaparkovali a hned vyrazili po červené do kopce. Bylo časné dopoledne a z hustých lesů se postupně vynořovali hnědoČeši, no cikáni, obtěžkáni plastovými kbelíky plnými borůvek. Asi by to bylo v pořádku, kdyby všude okolo nebyla přírodní rezervace… Na vrchol Jizery 1 122m, vystoupalo jen vrcholové družstvo, já a Láďa. Karel s Jardou, zůstali těsně pod vrcholem, a Míla s Frantou jistili Rozcestí pod Jizerou. Poté jsme se všichni přesunuli k rozcestí Na Knejpě, kde došlo na zasloužené občerstvení. Tam jsme se otočili a stejnou cestou zpět. Ti hladovější si dali na Smědavě oběd, ten spořivější počkal na jídlo na chalupu.
Nedaleko chalupy leží lázně Libverda. Malé centrum s kolonádou a parkem jsme navštívili 2x, poseděli, popili, zakoupili lázeňské oplatky a pomalu šlapali zpět.
Párkrát jsme zašli do nedaleké Hejnice, která se pyšní kostelem Navštívení Panny Marie. Měli jsme to štěstí, že při naší návštěvě zrovna někdo zkoušel varhany. Opravdu nádherný zvuk, mě osobně běhal mráz po zádech.
Tento již klasický letní týden opět probíhal podobně jak předchozí léta. Večery venku na terase, vyjma jednoho večera kdy hrála Sparta s Turkem, při popíjení moravského vína a plzeňké dvanáctky a dobré, chvílemi velmi veselé nálady. Již tradiční večery s Jackem (né Londonem, Danielsem) díky Karlovým a Martinovým narozeninám, byly letos zpestřeny mým přispěním na zdraví našeho vnoučka. Přesto si dovolím malou výtku. Letos jsme, oproti předchozím dvěma ročníkům, trochu stagnovali… Rád vysvětlím v Kobyle. Příští rok to vypadá na Český les neboli Domažlicko.
Účastníci:
Míla, Karel, Martin, Láďa, Martin ml. Jarda, Petr, Franta.
Kančí na divoko s karlovarským knedlem
Obří sudy v Libverdě
Lázně Libverda
To je elita
Už tam budem
Ani orosené nebylo
Kdo zase otravuje
Žebra v Dornspachhaus
Naš Laďa - mistr grilu
Vrchol Jizery
Messner s Habelerem
Porada s Jackem
Tvl co to je?