29.ročník expedice Ydykseb nás zavál do jihočeské Bechyně, přesněji do obce Haškovcova Lhota. Jeli jsme opět v sedmi lidech, letos chyběl Fuňas, za to už nechyběl Míla. Z rozpálené Prahy jsme vyrazili v sobotu po poledni. Nákup proběhl v Táboře, v klidu, nic se nezapomnělo a nikdo se neztratil. V cíli jsme měli být na 16hodinu, což se podařilo. Pan majitel v okolí pronajímá objektů několik, takže chvíli čekáme. Při předvedení chalupy nám majitel ukazuje, kam si máme postavit pípu (aniž by věděl, že jí vůbec máme sebou) no zřejmě se náš věhlas dostal až do Bechyně 🙂 Dokonce nám nabízí zapůjčení prodlužováku (by byla hanba, kdybych neměl svůj) Chalupa zapadala do stejné kvalitativní kategorie jako chalupy posledních let. Navíc s bonusem, krytým bazénem, který sice byl pro dva objekty, ale k žádnému konfliktu nedošlo. Na zahradě byl k dispozici betonový stůl na ping-pong. Těšil jsem se, že konečně dojde k turnaji, kde obhájím titul nejlepšího stolního tenisty Ydyksebu 🙂 Nedošlo k tomu, i když byly náznaky… Nakonec nám tento stůl posloužil jako základna ke sledování fotbalových pohárů. Martínek měl notebook, já mobil s O2 Tv, Láďa dlouhý prodlužovák a televizní studio mohlo začít. Ještě doladíme elektronickou tužku a bude to dokonalé.
Jelikož Láďa jediný si zapomněl vzít z domova povlečení, při pondělním pěším výletě do Bechyně (cca 5km) byl hlavní úkol si ho koupit. Nikdo z nás netušil, co se z tohoto nevinného nákupu stane za atrakci. Koupení proběhlo v poklidu, ale následné posezení na kávě a zmrzlině v kavárně na náměstí, kde náš Laďa, při snaze vybalit (nenápadně) povlečení z obalu, a hlavně z tenké igelitky, se stal okamžitě středem pozornosti nejen celé terasy patřící ke kavárně, ale i přilehlého okolí 🙂 Opravdu nejde zde popsat, co se tam vše odehrálo. Čím víc se Ládík snažil balík zmenšit, tím víc se zvětšoval. Každopádně nám všem prodloužil život o pár dní, tak hodně jsem se už dlouho nezasmál. Po tomto vystoupení jsme vyrazili po žluté turistické značce dolů k Lužnici, kde se nachází Pension Pod Skalou, kde mají údajně úžasně vařit (dle Jardy a internetu) slanili jsme k řece a došli k pensionu, kde vařili tak dobře, že museli zavřít! Na jejich stránkách píšou, že je otevřeno. Prošli jsme se podél řeky Lužnice, trochu si zanadávali a obloukem okolo zámku jsme se vrátili na náměstí, kde jsme poobědvali v restauraci Hotelu Panská a okoštovali plzeňský Prazdroj.
Další z výletů byl do Tábora, respektive do jeho místní části, Klokot, kde leží klášter stejného jména a kostel Nanebevzetí Panny Marie Klokotské. Já tu byl poprvé a klášter a okolí se mi líbil. Poté jsme po křížové cestě klesli parkem až k potoku, abychom zase nastoupali pár desítek metrů do historického centra Tábora. Tam jsme marně hledali hospodu, kde bychom poobědvali. Všude plno, kdo to taky kolem poledne mohl čekat, že? Nakonec jsme zakotvili mimo centrum v Kozlovně u Františka 🙂 Pak jsme se opět za šíleného vedra a dusna vlakem a autobusem přesunuli na základnu.
Další pěší výlet jsme naplánovali do nedalekých Dobronic, kterým dominuje zřícenina stejnojmenného hradu. Malá víska u řeky Lužnice, kde se nebylo kde najíst. Covid zlikvidoval Penzion U jezu a zůstalo jen občerstvení Pod Hradem.
S návratem Míly, jako hlavního kuchaře, se vrátila i vyšší kvalita gastronomie 🙂 Španělský ptáčci byly naprosto TOP! Jelení kýta byla také vynikající. Řádně jsme se zpotili při konzumaci echt pálivých papriček plněných čedarem, obalených a osmažených na pánvi. Recept z hospody U Zlatého Tygra.
Tento ročník hodnotím opět jako úspěšný. Vše klaplo, jen to vedro už snášíme tak nějak hůře. Relax na lehátku ve stínu vzrostlých stromů přímo na zahradě neměl chybu. Já to pojal jako odpočinek a načerpání sil před trekem okolo Mt.Blancu, který mi čeká ani ne týden po návratu. V předstihu jsme i začali řešit jak pojmout ročník příští, jubilejní třicátý. Jardův návrh na návrat na místo, kde vše začalo, Krkonoše, obec Mříčná, jsme jednohlasně schválili, abychom ho v září v hospodě Na radnici smetli ze stolu a nahradili něčím kvalitnějším. Něco už v hlavě (v PC) mám, ale to až na zasedání Na Radnici.
Účastníci zájezdu:
František – stále nejstarší člen, letos trochu zdravotně indisponován, ale pořád nejlepší glosátor
Jarda – vodouch, druhý kuchař
Karel – šéf odboru nákupů, fotbalový analyzátor
Láďa – řidič, lovec signálu a bavič expedice
Martin – řidič, pořád nejlepší stolní tenista, člen vysílací rady
Martínek – řidič, mladá krev našeho spolku, člen vysílací rady
Míla – po roční pauze návrat v plné parádě, jak je zvykem se vším všudy
