Třicátý ročník! Třicet let spolu! Oslava jubilea proběhla důstojně. V sobotu na 15.hodinu jsme nahlásili příjezd, jeli jsme ve stejném složení jako loni, tzn. v sedmi lidech. Letos jsme tábor rozbili v Pošumaví, konkrétně v Arnoštově, nedaleko vojenského prostoru Boletice, jak já říkám až na samém konci světa. V takhle odloučené lokalitě jsme ještě asi nebyli. Neskutečný klid, všude zeleň, lesy a pastviny s hovězím. A to vše umocněné krásně a citlivě zrekonstruovanou chalupou u Šupik´ú. A k tomu všemu ještě vyšlo počasí, týden před odjezdem bylo sotva 20stupnů… Možná nemusela být taková vedra. I z toho důvodu jsme v těch parádních lesích nestrávili tolik času, kolik jsme původně chtěli. Výlety letos byly, také kvůli vedrům, jen dva. Prachatice, vlakem ze Zbytin vzdálených necelých 8km kam jsme dojeli autem, a pak vlakem do Prachatic. Cílem byl hlavně místní pivovar a přilehlá hospoda, v které, dle webových stránek nabízí dobroty k jejich pivu. Pivo dobré, osvěžilo, ale jídlo velký propadák. Ze slibovaných pivních dobrot nebylo nic. Znojemská s rýží nebo kuřecí stejk s hořčičnou omáčkou nezklamal, ale když se tešíš na žebra nebo výpečky…. Prošli jsme staré centrum, to bylo vlastně jen náměstí, dali zmrzlinu a zahájili v tom šíleným vedru ústup na chalupu.
Podstatně zajímavější výlet, ale museli jsme auty, jsme podnikli do Č. Krumlova. Každý tam byl stokrát, ale ten se vidět dá opakovaně. Prošli jsme centrem, opakovaně, poobědvali v Restauraci U Hroznu, dá se říct ještě horší než v Prachaticích, abychom nakonec skončili v Cukrárně U Draka, na terase, která je přímo nad Vltavou. Takže vodáci proplouvali přímo vedle nás. Při kávě, pivu, zmrzlině i dokonce u něčeho tvrdšího jsme hodnotili výkony vodáků, no popravdě hlavně vodaček 😊 Příjemná, hodně mladá obsluha, ale samozřejmě parádní výhled a závětří ve stínu zajistil to, že jsme zde vydrželi skoro dvě hodiny. Bavili jsme se, a přesně o tom to celé je a bude.
Hned v sobotu po příjezdu, v 18h, byl výkop naší mistrovské fotbalové Sparty v Jablonci. Martínkovi se podařilo dostat do televize, kterou jsme si přinesli ven na terasu, vysílání O2 TV, kde fotbalový přenos probíhal. Poločas snů (0:5!) těšení se na kamarády, pokec a dobré pití způsobilo to, že jsem před 21hodinou spal jak miminko 😊 No a co? Mám přece dovolenou 😊 Hned v sobotu jsme s Frantou nachystali v kuchyni na pec „překvapení“ pro kluky. Výroční trika s třicítkou na zádech, jmenovky na krk, kde byla uvedena hodnost, neboli funkce každého jednotlivého člena a ještě magnetka s naší společnou fotkou na lednici. Plánů na oslavu 30let bylo podstatně více, jen shodou okolností jsme naplnili jen malou část těchto plánů. Chalupa držela vysoce nastavenou laťku z posledních let. Asi jedinou slabinou bylo, že terasa, posezení, nešlo nijak zastínit. Okolo poledne prakticky nebylo možné zde posedět. Ale o to lépe se tam sedělo večer. Zde se vlastně odehrávalo vše důležité celého týdne. Už je tradicí, že náš osobní šéfkuchař Míla sebou veze spoustu nachystaných dobrot. Už loni se osvědčily španělský ptáčci, nakládaný hermelín, dršťková atd. Po letech jsme se vrátili ke svíčkové, letos srnčí. Zvěřina na grilu, špekáčky, topinky, tatarák a další pochutiny k pivu či k vínu dokreslily pohodu a zábavu každého dne, hlavně večerů. Jak jsem již uvedl, objekt se nacházel takřka na samé hranici vojenského prostoru Boletice. A zřejmě právě proto nás přijela navštívit vojenská jednotka o počtu jednoho muže, který byl nápadně podobný našemu Laďovi. Jeho taktické vojenské večerní cvičení nám umožnilo nakouknout do vojenské strategie, která v dnešní době je tolik důležitá. Jo, to byla fakt veliká prdel 😊. Po loňském vystoupení v Bechyni s povlečením, si letos tu laťku opět posunul výš. Poslední večer jsme již vybírali, a zřejmě vybrali, lokalitu pro příští ročník. Psal jsem to již loni nebo předloni, chtělo by to trochu oživit, oživit hrami (třeba i stolními), více soutěživosti, ta je nám vlastní, ale na to bude celý rok čas k řešení Na Radnici.
V hlavních rolích:
František – klidná síla, takový náš mentor
Jarda – pomocný kuchař, letos jsme ho jeden večer roztančili bez ohledu na nemocnou kyčel
Karel – řidič a šéf proviantu, ostrý kritik všeho dění, od sportu až po politiku
Láďa – řidič, který má ve svém voze úplně vše, i povlečení a plnou polní
Míla – šéfkuchař, jeho starostlivost o naše žaludky je stále na vysoké úrovni, letos obohatil i tanečním vystoupením s parádní tečkou
Martin – řidič a dle vizitky organizační pracovník, televizní technik
Martínek – řidič, IT technik, letos kratší pobyt kvůli pracovním povinnostem. Někdy bych rád věděl co si o nás, sám o generaci mladší, opravdu myslí….. A nebo radši ne 😊
