Dlouho plánovaná akce „Třístoličník“ byla spuštěna ve čtvrtek 2.května. Z Hlavního nádraží jsme vyjeli na čas v 8:21 směr Č.Budějovice. Již ve vlaku padlo rozhodnutí, že si projdeme Budějovice, necháme ujet vlak v 10:12 a pojedeme až v 13:59. Zašli jsme na oběd do Hostince U tří sedláků, kde jsme byli mile zaskočeni kvalitou a cenou jídla a dobře ošetřeného Plzeňského piva. Ve 14h už nabíráme kurs cílové zastávky Nové Údolí, kde vystupujeme, za stále ještě parádního počasí. Jediné možné ubytování v této lokalitě je v Hotelu Nové Údolí 808m, které máme zajištěné už z Prahy. Ubytovaní jsme na tuto noc jediní, i přesto je o nás velmi dobře postaráno. Kančí výpečky, zalité pivem z pivovaru Vlachovo Březí – Březí koza, byly důstojnou tečkou za prvním dnem. Večer proběhl v klidu, a tým ulehl v rozumnou hodinu, bez porušení životosprávy.
Snídaně domluvena, mimochodem paní hoteliérka je velmi energická paní, na 8h. Snídaně byla velmi obsáhlá, to se nedalo sníst. V 9h vyrážíme, už za podstatně horšího počasí než večer, směr Třístoličník 1 302m. Je pod mrakem a chvílemi jemně mrholí. Čím víc nabíráme metry je chladněji a deštivěji. Oblékáme pláštěnky na batohy a bundy s dlouhým rukávem. V 10:40 stojíme před Berg Gasthof Dreisessel, kde se u černého čaje ohřejeme. Poté vystoupáme na vyhlídku, kde se kocháme výhledy, které svět neviděl 😊 Samozřejmě nám to vůbec nekazí náladu, i přes nepřízeň počasí si výstup všichni tři užíváme. Postupujeme dál a výš, za chvíli stojíme u kříže kopce Trojmezná 1 364m. Další přestávku, tentokrát na doplnění kalorií, máme na Trojmezí 1 325m, kde se potkávají hranice české, německé a rakouské. To je důvod k malé oslavě, a tak tedy vytahuji placku s turisticky vhodným zahřívacím nápojem. Přes Rakouskou louku 1 348m se dostáváme na nejvyšší bod trasy Plechý 1 379m. Zde probíhá vrcholové focení za stále velmi dobré nálady. Začínáme klesat a za rozcestím Pod kamenným mořem 1 050m opouštíme výšku nad 1 000m. Jezerní stezkou se dostáváme na Říjiště 882m, kde u kiosku je samoobslužná pípa, kde čepujeme Krále Šumavy, 13ti stupńový ležák ze strakonického pivovaru. Fajn přestávka. Přes Rosbach 849m a Raškov – Schwarzenbergský kanál 845m přicházíme do cíle dnešní etapy, do Nové Pece 731m. Opět zajištěné ubytování v Hotelu Marlin. Na pokoji proběhne odbahnění a další nutné udržovací povinnosti, abychom v 18h zasedli k odměně z plzeńského pivovaru a k dobrému jídlu. Večer opět proběhl profesionálně, jen jsme byli trochu hlučnější, nebot zábava slušně gradovala.
Ráno opět snídaně na 8h, i tentokrát vydatná. Krátce po 9h opouštíme Novou Pec a přes Pernek hory 736m, Pernek 764m, Mańavu 765m, Mańávku 810m krásnou jihočeskou krajinou za příjemného skoro letního počasí přicházíme do Hodńova 803m, kde nakouknu do kostela Nejsvětější trojice. Po pár minutách přicházíme do cíle dnešní etapy, k vodní ploše Olšina 743m. Zde původně měl proběhnout poznávací okruh, ale zaskočeni počtem aut a velikostí resortu s golfovým hřištěm jsme okruh vzdali a zasedli dočerpat již chybějící vitamín B v podobě vychlazené Plzně, a aby se neřeklo tak ještě dobré bramborové polévky. Ve 13:30 se odebíráme po břehu Olšiny na vlakovou zastávku, odkud nám jede vlak do Krumlova. Cestou nás pobavil Martin V., který šlápl do ho*na, tak dobře, že to v jednu chvíli vypadalo, jakoby měl na jedné noze sněžnici….. Musel jít hezkých pár metrů za námi a na zastávce byl donucen si obuv jít omýt do vody 😊 Jedinou nevýhodou této etapy bylo, že 95% trasy vedlo po asfaltu. Po 15h jsme v Krumlově, cestou Martin zajistil ubytování v Pensionu U hada, opět na jedničku. Prošli jsme Č.Krumlov, ten asi nikdy neomrzí. Dali kávu, dobrou večeři v mé oblíbené Restauraci Na louži. Pak proběhlo nějaké to focení ne moc obsazeného Krumlova, a pak jsme se čistě náhodou ocitli v Dlouhé ulici, kam nás přivedl zvuk živé hudby. Před Cikánskou jizbou vyhrávala amatérská kapela všemožné hity. Na chvilku jsme se zastavili, dali opět, jak jinak, Plzeń, pak další a pak ještě jednu a to vše uzavřeli doutníkem. Samozřejmě to vše se dělo za neustálého smíchu a legrace. A najednou bylo 23h. Musíme vyzdvihnout výkon pana hostinského (ano, byl to člověk z minority názvu této jizby) na vše byl uplně sám, sám čepoval, sám roznášel, a to cca 80lidí!! Vyrazili jsme na pension a okolo půlnoci usnuli.
Ráno snídaně v 8h, dole v pensionu ve sklepních prostorech s klenutými stropy. Opět super start do dne. V 10h nám jel autobus do Prahy, na Smíchově jsme byli ve 13h. Cestu nám všem „zpříjemnil“ jeden cestující ze země, o které se ted moc nesmí ošklivě mluvit. Prostě se ožral jako dobytek a obtěžoval cestující něžného pohlaví. Naštěstí se nic víc nestalo. A nám to zážitek určitě nezkazilo.
Trochu statistiky: dvě etapy – 36km, ▲809m, ▼879m, měřeno Polar GritX
Celkem nachozené km, mimo měření cca 55km.
Tak kam příště?
Zvláštní poděkování:
Všem, kdo nás nechal přespat a dal nám jídlo a pití– nikde nebyl problém
Luis van Braunovi – za neustále udržování veselé nálady
