Po loňské vynucené pauze jsme tradičně po vánočních svátcích vyrazili na šumavskou Kvildu, tentokrát Hotel Šumava Inn. Předpověď nevěstila nic dobrého, přesto jsme vybaveni běžkami a sněžnicemi 27.12 dopoledne vyjeli. Cesta v pohodě, neboť na sníh nebo led jsme narazili až na hranici NP Šumava, tj. nad Vimperkem. Při příjezdu na Kvildu jsme viděli skupinky nadšenců na běžkách na šumavské magistrále. Super! Dobrých zpráv není nikdy dost, ubytování nás také mile překvapilo, velký, prostorný pokoj ve 3patře s výhledem na, zatím, zasněžené pláně. Bohužel na další den na 11hodinu hlásili déšť, proto jsem nepodlehl naléhání Magduny, abychom šli běžkovat. V 10.45 začalo poprchávat, deštík nás zastihl na cestě do Návštěvnického centra Kvilda, kde je jelení a rysí výběh, ani jedno jsme neviděli… Ráz tohoto počasí nás doprovodil de facto až dokonce roku. I přesto jsme zakoupili boby a sněhový kluzák (taková ta lžíce pod zadek) a šli bobovat mezi děti na protější kopec, hned vedle sjezdovky. Chvilku jsme byli velkou atrakcí, ale postupně se připojili i ostatní dospělí, kteří doprovázeli své ratolesti. Po převlečení, usušení a pauze na oběd jsme si tuto činnost zopakovali. Jak malé děti 🙂
Náš pobyt se díky velké nepřízni počasí vlastně změnil v takovou gastroturistiku. Předposlední den roku jsme se z Kvildy za mírného mrholení vydali po žluté na Františkov, kde je doslova na samotě Pension Panský dům a jeho vyhlášená šumavská restaurace. Kdysi jsme si tam několikrát kupovali čerstvé pstruhy, mají tam své sádky. Od té doby prošel objekt menšími úpravami, a opravdu k lepšímu. Cesta byla hrozná, bez nesmeků nebylo možné se pohybovat, ledovka pokrytá místy menší vrstvou vody, občas bahnem, sněhem vedla až k samotnému pensionu. Cestou jsme nepotkali ani živáčka, no kdo by také v takovým nečasu lezl ven, jen srdcaři a magoři. Obojí splňujeme 🙂 Interiér, obsluha, výkony kuchaře a vlastně celková atmosféra podniku nám udělala báječné odpoledne. Cesta zpět byla poněkud veselejší, hlavně proto, že mé nesmeky se nějakým záhadným způsobem změnily na smeky. Ustál jsem to bez ztráty kytičky. Na poslední den roku jsme měli domluvené setkání s Berouňákama v pivovaru na Kvildě. Poklidný oběd, po něm procházka slunnou Kvildou až k Vinnému Baru Kvilda, hned u hlavního parkoviště. Podnik vedou dva sympaťáci. Dobře poradili s výběrem pálenky. Pro nás chlapy hruškovici 52% máslovka 🙂 a pro děvčata méně voltovou broskvovou. Ještě jedno kolo, abychom nekulhali, ( já měl již čtvrtou, byli jsme tam již před obědem, ale to byl aperitiv, to se nepočítá) Škoda, že byli ubytovaný na H. Kvildě, fajn setkání. Jen je škoda, že nedošlo k tradičnímu setkání se Štěpánkou a Jirkou, Štěpánku skolila nějaká brontichida ( néé covid to fakt nebyl) Silvestr v hotelu proběhl hodně v poklidu, po půlnoci jsme zalehli. Celkově hodnoceno jako výlet na pohodu, odpočinkový týden po podivném roce. Snad jen to počasí se mělo řídit kalendářem. Ale pořád lepší jak loňský rok, kdy jsme byli v Praze.
Závěrem si neodpustím poznámku k fanatickým svědkům covidovým. Za celý týden jsme na ústech ten škodící nesmysl neměli ani jednou! Ne proto, že jsme nějací antirouškaři (já jsem, a nestydím se za to), ale proto, že to nikde po nás nikdo nechtěl! Co víc, nikde to neměla ani obsluha… Nikde po nás nikdo nechtěl tu jejich tečku ani jiný nesmyslný certifikáty. Dokonce jsme vídávali na dveřích různých podniků, viz galerie. Chvílemi jsem měl pocit, že žádná „pandemie“ není…. Kéž by to takhle bylo všude.
