Letošní šumavská Rock Point Horská výzva slibovala velké změny v profilu tratě, které byly naplněny. Asfaltu rapidně ubylo a značení se také zlepšilo, ale přibyly výškové metry.
Náš team se rozpadl už před startem. Ráno odpadla Monika, střevní viróza (fakt to šlo horem dolem) a Magda jako správná máma zůstala s ní. OK, ponesu ten prapor sám, ani poprvé ani naposled. Start 9h, 9:30 (cca 2,5km) zběsile prchám dolů sjezdovkou napaden vosama, neboť jsem jim šlápl do bejvaku. Takhle rychle jsem ještě z kopce neběžel.
Výsledek 12-15 žihadel, od kotníku po kolena na obou nohách. Dobře, čekal jsem boj, ale na tento jsem připraven úplně nebyl 🙂
Palilo to, ale jel jsem dál. Po první čipovaci zastávce 15km, kde jsme se potkali s kategorií SHORT, další (už čtvrtý) sešup sjezdovkou, a tam průser číslo dvě. Místo doprava, kam směřovala cedule HALF jsem zahnul doleva kam směřovala cedule SHORT (a tak dobře se mi běželo z kopce, 2,5km tam 2,5km zpět..) Nutno podotknout, že nás takových bylo vic. Jedu dál, při dalším klesání se ozvalo to neléčené koleno. Několik zoufalých pokusů a bylo po závodě. Shrnuto, sečteno 27,9km za 4:58, převýšení 1114m. Sešel jsem do Hojsovy stráže kde mě vyzvedly holky taxíkem. Sere mi to, ale fakt to nešlo.
Ubytováni jsme byli, tak jako loni, v hotelu Ostrý. Je třeba si přiznat, že restaurace začíná trochu upadat.
Na jídlo a pití jsme proto chodili do protější restaurace Šumava. Mladý sympatický kolektiv, dobré jídlo i pití doplněné příjemným posezením na terase.