Pálava 19.4 – 22.4 2019

Po loňské zdravotní pauze jsme letošní svátky jara vyrazili oslavit na jižní Moravu, na Pálavu, do obce Pavlov ve stejném složení jako předloni. Jen Pavla na poslední chvíli pobyt zrušila z osobních důvodů. Penzion U Bednářů, kde jsme měli zajištěné ubytování jsme objevili prakticky ihned po příjezdu do obce, neboť rodina Bednářů vlastní asi polovinu ubytovací kapacity Pavlova. Penzion, v jejímž sklepě se skrývala stylová vinárna, splnil očekávání, ničím neurazil. Problém byl jen to, že jsme okna měli do ulice a po půlnoci, druhou noc hluboko po půlnoci, nás vzbudil neskutečný brajgl opilých a zhulených jedinců…Ještě v pátek jsme přímo v Pavlově navštívili Archeopark. Mě osobně toto muzeum zaujalo.

V sobotu jsme za neskutečného, skoro letního počasí, odjeli busem do Mikulova a odsud pěšky přírodní rezervací Turold přes Sirotčí hrádek, Klentnici, Devín a Dívčí hrad zpět do Pavlova. Cestu nám zpestřila PETka bílého, kterou Karel vtipně před námi zatajil a vytáhl ji až na první zastávce. Nebylo žádným překvapením, že cyklostezky i turistické trasy byly plné lidí…. V Klentnici, kde jsme měli naplánovanou zastávku na občerstvení, případně oběd, jsme byli Zdenou nalákáni na vyhlášenou kavárnu  CafeFara, bohužel i zde platí to, že co ostatní podniky převyšuje, tak je téměř vždy nemožné tam chytit volné místo. Navíc, tady to ani nebylo nic tak těžkého, neboť zde už byla otevřena snad jen restaurace Hotelu Blanka, kde jsme nakonec zakotvili. Jen Zdena s Jitkou, vydžely čekat v CafeFara. Hospoda plná lačných a žíznivých poutníků. A obsluha jen jedna paní servírka, která zárověň obsluhovala i výčep…. No, začíná to být mimo velká města docela problém, chybí pracovní síly, lidé nechtějí pracovat v pohostinství. Chvilku po 16h jsme dorazili do Pavlova, kde v kulturáku probíhala nějaká slavnost, takže obci vévodila cimbálovka a zpěv ovíněných účastníků. Naše skupina zakotvila v Galerii vín U Venuše, kde jsme zůstali až do večeře. Psát zde o naší „spokojenosti“ s rychlostí obsluhy, by bylo nošením dříví do lesa, neboť už je to takový evergreen. Se stoupající vzdáleností od Prahy na východ, klesá rychlost a kvalita obsluhy.

V neděli jsme, už jen sami dva, s Magdunou vyrazili do nedalékého zámeckého parku v Lednici. Opět za letního vedra. A opět poměrně dost lidí, park je velmi rozlehlý, takže s davama jsme se setkávali jen u občerstvení. Po návratu jsme zašli na pivko a večeři do Penzionu Florian (obsluha v pohodě), kde jsme akci zhodnotili. Padla obecná shoda, že příští rok ZPÁTKY DO HOR! Nevím jak to s námi příští rok bude, neboť v období kolem Velikonoc budeme mít s Magdunou 30té výročí společné pouti životem a zřejmě vyrazíme někam za poznáním něčeho nového. Ale na to je ještě spousta času.