Nízké Tatry 20.3 – 23.3 2019

První větší akce letošního roku byla nasměrována Karlem do Nízkých Tater na sněžnicový přechod části nízkotatranského hřebene. Basecamp jsme měli zabukován pár týdnu dopředu. Ve středu na noc jsme krátce před půl 11 nasedli do vlaku, no spíš nalehli, měli jsme lůžka. A to byl velký rozdíl oproti předchozím výjezdům na Slovensko. V Kolíně přistoupil Pavel. Do Ružomberoku jsme dojeli, světe div se, na minutu přesně, takže jsme bus do Liptovské Lúžné stíhali v klidu. Za necelých 40minut jsme vystoupili v Lúžné 717m, dooblékli jsme se a chvilku po 7h za poměrně mrazivého, ale jasného počasí vyrazili na hřeben. Po půl hodině jsme minuli první rozcestník Dolné Želiská 950m a přichází první kontakt se sněhem a zároveň vstupujeme do lesa, kde se šlape zle nedobře. Sníh je přemrzlý, místy zledovatělý. Pomocí hůlek se vyšplháme nad lesní porost, kde jsme odměněni úžasnými výhledy. Pavel vytahuje chlazené plzeňské a kocháme se panoramaty. V 10:30 vstupujeme na hlavní hřeben, Sedlo pod Skalkou 1 476m, výhledy parádní! Přes Malou Fatru hledíme na hřeben Západních Tater. Na to, že jsme na hřebeni, žádný vítr, prostě paráda. A co mě osobně překvapilo úplně nejvíc, že jsme přesně dodržovali časový rozvrh turistického značení. Někde jsme byli i rychlejší. Zřejmě jsme pořád slušnej oddíl. Za další hodinu míjíme Latiborskou hoľu 1 643m, kde děláme vrcholovou fotku, neboť je to nejvyšší místo našeho výjezdu. Pokračujeme dál po hřebeni, chvílemi už docela fouká, ale jinak pořád vrcholové počasí. Přicházíme k sedlu Latiborskej hoľe 1 540m, kde se odpojujeme z červené a přecházíme na žlutou, která klesá do Magurky, kde máme ve stejnojmenné chatě nocleh. Sestup byl poměrně složitý. Svah byl zmrzlý a myslím, že bez nesmeků by to bylo hodně těžký. Sněžnice by nám v tomto případě byly asi na prd. No, sestup jsme přežili, trochu si zanadávali, poté jsme opět vstoupili do lesa, kde jsme trochu bloudili, neboť zimní značení se ztrácelo. V podstatě jsme se drželi stop alpinistů a dalších turistů. Okolo 15h jsme dorazili do chaty. V chatě pouze mladý chatár a kuchár. Ubytovali jsme se, sprchli pot a únavu, a zasedli na pivo a pokec. Točili pivo Rožnovského pivovaru Kaltenecker. Bylo pitné, no jak jinak. V chatě jsme až do dalšího dne byli sami, hlavní turnus dorazil až v pátek. Den jsme zhodnotili, a jelikož hospoda zavírala ve 20h, tak jsme už ve 20:30 měli půlnoc.

Ráno praženica se slaninou na 8h, chléb, čaj, káva a nezbytná Kofola. Před 9h vyrážíme znovu na hřeben, tentokrát po zelené do sedla Ďurkovej. Cesta vede chvilku obcí po silnici, pak odbočuje do lesa, kde celkem ostře stoupá. Výstup není úplně moc záživný, jen do té doby než se nám opět otevře výhled na hlavní hřeben. Postupujeme pomalu, fotíme, svačíme a už vlastně tušíme, že na hřeben dnes asi nedojdeme. Zhruba v 1 580m se pomalu otáčíme a zahajujeme sestup zpět. Původní plán byl stejnou cestou, ale zelenou značku jsme při výstupu poměrně záhy ztratili, abychom ji našli až tady nahoře při návratu. Sestup hodně náročný (proto jsme zvolili sestup tak brzy) po dalším bloudění přicházíme ve 14h k chatě. Lehčí oběd, pivo hruškovice, od každého trochu, samozřejmě s citem. Vítězné doutníky taktéž byly. U večeře proběhla družba s bratry Slováky. Hospoda byla otevřena do 22h, ale nikomu nevadilo, že jsme poseděli o chvíli déle, a tak to má být.

Ráno jsme vstali na snídani, chata plná lidí, takže už byly i švédské stoly. V klidu jsme si sbalili, venku mezitím začalo jaro. Obleva v plné parádě. Vyrazili jsme po silnici, po modré pak odbočili na lesní cestu po zelené, poté jsme se napojili na silnici vedoucí do našeho cíle, Liptovskej Lúžné. Autobus nám ujel o 4minuty (nevěděli jsme o něm) v malé vesnické restauraci jsme si dali pivko a Kofolu a pak už jen busem do Ružomberoku. Tam klasické hledání otevřené restaurace, aby proběhl oběd. V 17:15 Pendolinem ČD jsme se rozloučili s Tatrama za chvíli i se Slovenskem a 30 minut po 22h jsme dorazili do Prahy.

Akce povedená, počasí nemohlo být lepší, jen možná to oteplení ještě mohlo počkat. Sněžnice nakonec zůstaly v batozích. Trochu statistiky. Nachodili jsme cca 32km, nastoupali ↑ 2 365m, a klesli o ↓ 2 320m. Měřeno POLAR M430.