Poslední dárek k loňským 50tinám jsem rozbalil společně s Magdou v hotelu Lesana ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších. Vyrazili jsme v pátek dopoledne, na pohodu, žádný spěch. Hotel je umístěn směrem na Bedřichov, jako by nad sídlištěm, dá se říci na samotě. Musím přiznat, že jsme byli velice mile překvapeni. Hotel perfektní! Takto velký pokoj jsme ještě nikde v Čr neměli. Restaurace, pouze pro ubytované, byla také stylová, pěkná. Večeře formou švédských stolů, což jsme tady také zažili poprvé, a dalo se. Snídaně klasika, švédské stoly, dostačující.
Po ubytování se, jsme sjeli dolů do Špindlu na kávu 🙂 Hned u hlavní ulice CAFFE BOGNER. Počasí krásné, takže jsme seděli venku, což se ukázalo jako dobře, neboť při vstupu dovnitř nelze nevidět krásně načančané dorty 🙂 Lungo obstojné, borůvkový zmrzlinový pohár taktéž. Jen ty ceny tak nějak švýcarské, když připočtu parkování, pouze placené, jinde se zastavit nedá, tak docela průvan v peněžence. Magda si na večer objednala masáž, dle jejích slov, normální, nic exklusivního. Já čekal v restauraci s Tamborem s královédvorského pivovaru, mě chutnal.
Ráno hned po snídani jsme autem vyrazili do Pece p. Sněžkou, Magda měla přání dobýt náš nejvyšší vrchol. Už ráno jsem zjistil, že původní plán vyjet lanovkou z Pece na Sněžku a pak gastrookruhem přes Slezký dům, Luční boudu, Výrovku a Richtrovy boudy zpět do Pece, vzal za své. Pro silný vítr lanovka končila na Růžové hoře. Ok výzvu bereme, dojdeme pěšky. Ááá chyba. Něco tak šíleného jsme v horách nezažili! To, že se na Sněžce zřejmě konal sraz všech polských turistů, to bych ještě bral, ale které hovado vymyslelo ty nesmyslné kamenné schody na vrchol!!!??? Všichni, opravdu všichni, kdo s námi šlapal na vrchol, volil raději cestu vedle schodů, i za cenu, že se motal mezi kosodřevinou. Napůl v žertu jsem říkal, že na vršku bude cedule, že tento výtvor byl vybudován s přispěním zločinecké organizace co si říká EU. A taky, že jo! Sice o hodný kus dále, ale je to tam. Stejně tak pokračuje budování kamenných chodníků, po kterých se nedá pořádně chodit, bolí z toho nohy, prostě kdyby to nechali tak jak to je udělají lépe. No vylil jsem si srdce, v porovnání s nedávnou návštěvou Dolomit, kruté srovnání. Konečně jsme se zbavili těch kamenných ohavností, což je skoro až před Luční boudou, protože česká trasa ze Sněžky na Luční je uzavřena z důvodu opravy dřevěného chodníku přes rašeliniště. Na Luční boudě logicky narváno, ale měli jsme kliku, že jsme chytli místo během pár minut. Pivo Paroháč nezklame, krkonošská zelná také ne, k tomu půlmetrový rohlík z místní pekárny, ještě teplej, no ale ty ceny….. Na závěr Lungo a borůvkový koláč, ať je co shazovat 🙂 Pokračovali jsme s těžkými žaludky k další chatě. Výrovka, asi o 65% horší jak Luční. Spousta lidí, na rozdíl od minulé zastávky, zde DVA číšníci krutě nestíhali, rychlá limonáda a pomalý sestup dolů do Pece. Počasí vyšlo luxusně, díky tomu asi i tolik lidí (80% byli Poláci) Ale myslím, že pár let mě na Sněžce nikdo neuvidí. Snad až ten chodník dotáhnou k dokonalosti, že se tam bude moct autem, to by byl teprve adrenalin. Blbci!
A opět trochu statistiky: 21km ↑515m ↓1095m, měřeno Polar m430.
PS: ve 20:30 jsme oba spali…
