Kapverdy Sal 22.6

Po loňském příjemném relaxačním pobytu na Kapverdském ostrově Boavista, jsme letos zvolili další ze severních návětrných ostrovů, ostrov Sal. Jestliže loni jsme to hodnotili jako relax s velkým R, tak letos to byl velký RELAX 🙂 Sal je ještě menší než Boavista, rozloha 35x12km.

Opět nám dopravu a ubytování zprostředkovala CK Exim Tours. Let byl, jak se u Travel Service stává klasikou, opět o 90 min zpožděn. S tím rozdílem, že jsme teď víc jak hodinu seděli v letadle… Naštěstí jsme si zakoupili láhev kořalky, takže čekání uteklo docela rychle. S mezipřistáním na Boavistě let trval víc jak 7,5h.

Úroveň ubytování byla zhruba stejná jako loni, ale strava poněkud chudší výběr.

Sal je jiný než Boavista, víc civilizovanější. Přistáli jsme na letišti v hlavním městě Espargos. Z letiště je to po jediné dvouproudé silnici ostrova 20minut do Santa Maria. Náš resort OASIS Belorizonte leží na kraji malého městečka Santa María. Z bungalovu jsme to měli na pláž asi 150m a k nejbližší restauraci nebo baru necelých 100m 🙂 . Resortů je zde daleko více. Díky tomu je tu více života. Spousta restaurací a barů, dokonce i jeden supermarket (něco jako u nás Žabka) a samozřejmě všudypřítomní asijští prodejci. V městě je spousta Senegalců, každý z nich má úplně nejlepší a největší shop (bazar) na celém ostrově :), je třeba se obrnit trpělivostí, někteří jsou opravdu neoblomní. Při prohlídce města na nás vždy troubili taxikáři a nabízeli své služby. Stačilo se usmát a zamávat rukou, že NE a jeli dál. Cena za taxi po Santa Marii je paušální, 3€. Využili jsme je jednou, když jsme vyrazili do hl. města Espargos, cestu nám zpříjemnila příhoda, kdy taxikářovi volala zřejmě manželka. Během celého monologu bylo dle tónu hlasu poznat, že mu za něco nadává. Řidič stále jen opakoval jednu větu, když ho to přestalo bavit předal telefon mě 🙂 Dominantou hlavního města je vrchol Monte Curral 107m.n.m., který leží uprostřed města. Na vrchu je řídící věž nedalekého letiště, kterou využívá i NATO, no hned jsem se cítil bezpečněji 🙁 Věž střeží vojáci, na Kapverdách je povinná vojenská služba.

V Santa Marii jsme navštívili mši v protestanském kostele Igreja do Nazareno a to včetně gospelových zpěvů, což byl docela zajímavý zážitek. Mše probíhala odlišně než jak známe, živější a hlasitější hudba přímo vybízela k pohybu, některé turisty přímo k tanci. Centrum veškerého dění v S. Marii se však odehrává na molu u hlavní městské pláže. Molo jsme navštívili několikrát, je to opravdu nevšední zážitek. Pozorovat vracející se rybáře se svým úlovkem a následné předávání úlovků svým ženám, které je hned na molu kuchají a prodávají hoteliérům, ale i obyčejným lidem a turistům, jsme dokázali pozorovat i několik hodin. I z této každodenní rutiny bylo vidět s jakou pokorou se k oceánu a hlavně k jeho plodům místní rybáři chovají. Trochu nám to připomnělo rybí trhy na Madeiře, jen tady to bylo podstatně živější díky mentalitě Kapverďanů a přistěhovalců, převážně Senegalců. Rozdíl mezi nimi je markantní, Kapverďani jsou daleko klidnější a světlejší než Senegalci.

Bohužel se nám nepodařilo dotáhnout do konce návštěvu ostrova Fogo s činnou sopkou. Delegátka nám sdělila, že se na ostrov nelétá… Jelikož víme jak to chodí s cestovkou, zkusili jsme si to v místní agentuře zajistit sami. Let tam byl termínově v pořádku, ale zpáteční neseděl. Museli bychom být na Fogu 3noci, my měli z Prahy zarezervovánu jen jednu, což by na výstup bohatě stačilo…. Škoda, to nás dost mrzelo. Stejně jako loni jsme nevyužívali nabídky cestovky na hromadné výlety. A opět jsme udělali dobře, ale o tom později. Zapůjčili jsme si auto, vybrali jsme si SUZUKI Jimmy. Pro nás dva dostačující, samozřejmě čtyřkolka (ta je zde nutností!) Auto stálo na den 55€ +10€ za námi projetý benzin) Projeli jsme skoro celý ostrov, což při jeho rozloze není nic překvapivého. Na severozápadě jsme navštívili přírodní lávové bazény Buracona. Vlny Atlantiku se zde tříští o okolní skály a tím vznikají mohutné gejzíry. Nad nimi se nachází další rarita – jeskyně s magickým okem – lomem světla, který vzniká kolem poledne. A tady jsme viděli jak probíhá „výlet“ s CK. Turisti vystáli krátkou frontu na magické oko, a šup už je hnali jak ovce do Jeepa. Bez možnosti projít lávové bazény… Nad bazény je stylová restaurace, s které je úžasný výhled na Atlantik, a prodejna suvenýrů. Asi 6km od Espargos leží nejstarší osada na Salu, Pedra de Lume. Domky vypadají opravdu hodně chudě, dnes v nich žijí převážně potomci pracovníků někdejších solných dolů. Nad osadou se nachází salina, solný důl. Prošli jsme asi 30m dlouhý tunel ve stěně vulkánu a ocitli jsme se na dně kráteru, kde leží rozlehlá tyrkysově, červeně a růžově zbarvená jezera. Voda zde samovolně prosakuje dírami ve vulkanických skalách na povrch ze zhruba kilometr vzdáleného oceánu. Koncentrace soli v jezerech je 26% a je to o něco málo než v Mrtvém moři. Koupání v jezeru pro nás dlouho bylo největším zážitkem dovolené. Ta voda opravdu nadnáší! Já tomu nevěřil, ale je to tak. Další zastávkou, byla Praia da Fontona – oáza nacházející se asi 3km od Palmeiry, což je původně rybářská vesnice, dnes největší přístav na Salu. Pláž, typická pro Kapverdy, nikde nikdo, jen my a oceán a sem tam někde mušle různých velikostí a tvarů.

Oproti Boavistě je na Salu daleko větší možnost zajít do restaurací, barů a různých bister, která z venku ani jako občerstvení kolikrát nevypadají. Rádi jsme chodili na kávu nebo jen tak posedět do malého baru Esplanada Bom Gosto. Bar měl zajímavou strategickou polohu, byl u křižovatky, kousek od mola. Zajímavé bylo sledovat Senegalce, jak „loví“ turisty, když se objevila policejní hlídka (docela častá věc, ale s žádným konfliktem jsme se nesetkali) tak během několika sekund zmizeli, za auta za stánky atd. Trochu nám to připomnělo dobu veksláků v Praze :).

Magdy velké přání bylo zajít si do restaurace na langustu. Vybrali jsme restauraci PalmBeach Tropical přímo na pláži. Nebudu úplně vypisovat tu komedii s rezervací stolu, kterou jsem prováděl ten den před obědem 🙂 Číšník se chechtal ještě při našem příchodu v 19h. Celý večer nám hodně nechal vzpomenout na Thajsko. Od perfektního jídla až po velice kultivovanou a milou obsluhu, která nás po tom všem ještě ukecala na dezert, opravdu fajn kulinářský zážitek.

Celkově jsme zhodnotili loňský pobyt na Boavistě jako lepší. Možná to bylo i tím, že to vlastně bylo pro nás loni nové, svým způsobem exotické. A letos jsme vlastně už věděli do čeho jdeme. Ale i tak jsme byli spokojeni. Další návštěvu těchto zajímavých ostrovů v dohledné době neplánujeme. Takže závěrem Obrigadu Cabo Verde, Té logu.