Haute Route 31.8 – 10.9

CHAMONIX – ZERMATT 31.8. – 10.9 2017

31.srpen

Den D, hodina H nastala 31.srpna v 10.40. Batohy, Moniky 11,9kg, můj 15,8kg, pravda, měli jsme zabalený pohorky, ale zase jsme neměli v báglech vodu.. Náš Airbus 320 nabral kurs Ženeva za poměrně nevlídného počasí z ruzyňského letiště. Klidný let trvající necelých 80minut nenabídl nic výjimečného. V Ženevě během pár minut máme batohy a jdeme hledat zastávku autobusové společnosti OUIBUS směr Chamonix. Po malém občerstvení nám paní na infu, nejen, že ukázala, ale rovnou i prodala jízdenky. Super, vše klape, jen to počasí nevypadá dobře. Při nastupování do busu jsme narazili na dvojici Brňáků, kteří se vydávají na Tour du Mont Blanc. Cesta uběhla velice rychle, neboť chlapci vyzvídali jaký ten trek je. Až jsem se přistihl, že jim malinko závidím :). Před 16hodinou vystupujeme v Chamonix, po rozloučení se s Brňáky, procházíme městem, kde probíhá UTMB (zřejmě nejnáročnější ultramaraton v Evropě) Lehce mrholí, nedaleko sousoší prvních dobyvatelů Mont Blanku si dáváme kávu a pivo v Café le Terrase . Po 17h jdeme na zastávku a busem se přesouváme do mě dobře známého Argentiere. Znám ho tak dobře, že jsme o jednu zastávku přejeli…. Nakonec to byla i trochu výhoda. V 18.15 přicházíme do chaty La Boerne, kde máme booking již z Prahy. Objednáváme večeři, snažíme se komunikovat s dalšími horaly (chata je plně obsazena) Po 4chodové večeři a bílém vínu, se ukládáme ke spánku ve stejném pokoji jako při TdMB v roce 2009.

 

1.září

Ráno po snídani, (typická francouzská – marmeláda, bageta, máslo, káva) za všeobecného zmatku, neboť všichni někam jdou a tak přebalují batohy, vycházíme v 8.30. Počasí stejné, nízká oblačnost, mrholení, které se časem změnilo v déšť. Proto po cca 5km v obci Le Tour padá rozhodnutí pomoci si lanovkou na vršek Charamillon, v Le Chalet Charamillon se sušíme a dáváme kávu. Pokračujeme mírným stoupáním do sedla Col de Balme 2191m, kde opouštíme unijní Francii a vstupujeme do Švýcarska. Počasí stejné, jen zhoustla mlha. Kousek od sedla je chata L’Alpage de Balme. Teplý čaj přišel vhod. Po vstupu do chaty se mi vybavilo, že jsme tu měli s klukama zastávku při TdMB, už tehdy na nás paní chatařka nezapůsobila zrovna vstřícně (nutno podotknout, že je to opravdu výjimka) a dnes to opět potvrdila. Jen úcta ke staršímu (cca 85let) mi nedovolila zareagovat, batohy musely zůstat venku, na tom dešti… Navíc tak trochu Hospoda Na mýtince, ona nebyla ráda, že tam někdo přišel, a ještě navíc něco chce, ale čaj byl super a v kamnech se topilo????takže vlastně dobrý! Po této netypické zastávce zahajujeme klesání do cíle, městečka Trient 1279m. Tam dorážíme už za příjemnějšího počasí kolem 15:30 a v 16h máme zajištěné ubytování v Auberge du Mont Blanc, včetně večeře. Večeře opět 4chodová, (mimo jiné i sýrové fondue) u stolu s námi společně hodují 2Němky, 4Francouzi a 2Skoti, docela fajn pokec 🙂 V 21.30 uleháme s vizí lepšího počasí.

 

2.září

Po výrazně klidnějším odchodu než z La Boerne, vycházíme krátce po 8h směr sedlo Fenetre d’Arpette 2665m. Stoupáme za lehkého mrholení poměrně rychle, míjíme Chalet du Glacier, a ledovec Trient se nám ukazuje v plné parádě. Potkáváme horalku sestupující ze sedla Fenetre d’Arpette, když nás míjí, jen utrousí:“ Enjoy the snow!“ Nevěnujeme tomu pozornost. Zhruba od 2300m se deštík postupně mění ve sníh, a po další asi hodině regulérně chumelí. Pokračujeme dál, já v kraťasech, Monika v plné zimní 🙂 Krátce po 14h dolezeme do sedla, které je komplet pod sněhem. Viditelnost asi 80m. Ukazatele obaleny sněhem a už i ledem. Po marných pokusech sejít do vedlejšího sedla na Champex, padá rozhodnutí se vrátit. Sestup jde snad ještě pomaleji jak výstup, sníh se drží a stále padá…. Sestup bolí, rozhodli jsme se nejít až do Trientu, ale přespíme v sedle Col de La Forclaz 1526m, kde se u hlavní silnice nachází stejnojmenný motel (opět TdMB 2009) Tam dorážíme těsně před 18:30h. Okolo motelu vede cesta již zmiňovaného závodu UTMB, což mi vyděsilo, kvůli obsazenosti. Naštěstí se nad námi recepční slitovala a uložila nás do společné noclehárny, uff. Ale bez možnosti večeře. Rychle běžíme, no běžíme, do protějšího krámku, kde zakupujeme sýry (vynikající) a bagetu, a na pokoji to zhltneme. Usínám s myšlenkou, jak že tento časový deficit doženeme….

 

3.září

Po snídani, která moc bodla, jsme se šli podívat na nedalekou zastávku, kde zjišťujeme, že autobus nám nijak nepomůže…. Jediný klad, modrá obloha a slunečno. Monika navrhuje autostop. Jak řekli, tak udělali.  Během 4minut, druhé auto, sedíme a klesáme serpentinami ve VW Caddy směr Martigny. Děkujeme sympatickému Frantíkovi, staví nám u zastávky autobusu, kde se snažíme (bez internetu) zjistit čím a kam, po chvilce nám paní středního věku věnuje svůj jízdní řád! Zjišťujeme, že nás čeká několik přestupů…. Po chvilce přichází pan černoch, po dotazu kam potřebujeme, mění scénář našeho cestování.  Ukazuje na nedaleko projíždějící vlak, s díky odcházíme na nádraží, kde v automatu zakupujeme lístky do Le Chable. V 10:23 jedeme parádním vlakem, po25ti minutách vystupujeme na zastávce Le Chable. Zakupujeme lístek na lanovku Verbier a Croix des Ruinettes a odsud pěšky na Cabane du Mont Fort. Odskočil jsem si na WC, tam mi napadlo požádat paní v infu o booking chaty. Jak prozíravé! Paní sděluje, že dnes je beznadějně plno, takřka okamžitě přebírá náš program do svých rukou 🙂 Vracíme jízdenky, oni nám peníze (placeno kartou) a dostáváme (ano DOSTÁVÁME!) místní kartu (pass) na vše. Autobus, vlak, lanovky, a nocleh. Platit budeme až na chatě Cabane de Louvie 2207m, kde máme booking, včetně polopenze. Paní MOC děkujeme (fakt super přístup) a jdeme na lanovku do stanice La Chaux 2265m. Kolem půl druhé se občerstvujeme v Le Dahu na stanici lanovky La Chaux, dýňovou polévkou, neboť jídelní lístek této docela výstřední restaurace je nad náš rozpočet. Zřejmě ale vypadáme víc hladově než naše objednávka, jak jinak si vysvětlit to, že se nám zdráhají polévky přinést? Po několika urgencích, kdy se u nás u stolu krom nástěnkáře a topiče vystřídali úplně všichni, nám paní přinesla, malinkou, (u nás se do toho dává tatarka) misku s polévkou jestli je to opravdu to co chceme. ANO! A zase ji odnesla, jenže v ten samý moment nám její kolega nesl lžíci… Už jsme ji nepotřebovali… Kdo mě zná asi ví, co se ve mně odehrávalo 🙂 A najednou pán a paní nesou velká prkénka s mísami plnými dýňové polévky, hned vedle mísy je talíř s 3 druhy sýrů! Wau! Těžce vydřený pozdní oběd, chyběl snad jen potlesk osazenstva restaurace, že jsme setrvali. Mrzí mi, že se těžko dozvím, co způsobilo tento vyjímečný moment, no možná je to lepší nevědět 🙂 Polévka byla, jak jinak, super, oni si ty sýry krájí do polévek, zkusil jsem to taky a…. výborný. To mi baví. Monika se převléká a já pod dojmem včerejška beru poprvé a naposled dlouhé nohavice, neboť stoupáme do sedla Col  Termin 2648m. Stoupáme za docela fajn počasí, po pravé ruce se nám ukazuje masiv Combin, jak Grand tak menší Petit. Opravdu působivá kulisa po včerejším bílém pekle. Těsně pod sedlem nám zpříjemnilo cestu stádo asi 20ti kozorohů a pískání svišťů. V sedle Col Termin se potkáváme se skupinou, kterou jsme potkali včera na  Fenetre d’Arpette, dva Poláci a Litevec. Myslím, že i oni měli radost, že se opět vidíme. Po rychlém focení následuje klidný sestup k chatě Cabane de Louvie, u které leží stejnojmenné jezero. Tam dorážíme po 18hodině. Pohádkově umístěná chata splňuje přesně to, co jsem Monice sliboval. Po rychlé, opravdu rychlé sprše (na žetony za 4CHF na 2minuty) usedáme společně s párem z Bruselu a dvěma Holanďany k večeři. Večeře opět 4chodová, včetně čerstvě upečeného perníku. Zakupujeme místní beer Vallais Cardinal. Platíme, a světe div se, opravdu platíme jen toto ubytování a polopenzi! Lanovky byly v ceně ubytování. Po 20h uleháme do postelí.

 

4.září

Po marmeládové snídani, ale káva je výborná, zahajujeme po krátkém traverzu klesání do obce Fionnay 1491m. Po chvíli se nám otevře takřka celé hluboké údolí, které končí přehradou Mauvoisin.V 10h jsme v obci, rychlá návštěva infocentra, ještě rychlejší káva v Café Mazot, asi nejlepší káva celého tripu. Počasí opět nevlídné, vlhko, nízká oblačnost a chladno. V 11h nám jede Postbus (žluťák) do Le Chable, kde přestupujeme na vlak do města Sion. Tam po krátkém tápání nám slečna v kanceláři Postbus zjišťuje a zařizuje lístky do Les Hauderes. Toto nepříjemné cestování zavinila nemožnost přejít předvčerejškem sedlo Fenetre d’Arpette… V 15h jsme v malebné vesničce Les Hauderes 1452m, po chvilkovém hledání ubytování volíme hotel Hauderes. V místní farmě kupujeme jogurty a sýry (oni to fakt umí) a na pokoji hodujeme. Během nákupu potkáváme šmrncovní Čěšku trvale žíjící v Anglii, která tu každoročně tráví dovolenou. Vyptává se a nadává na nevyzpytatelné počasí, které v tuto dobu opravdu zde není standartní…

 

5.září

Ráno během snídaně (výborná, byly i sýry, ale hned vedle marmelád) koukám na wifi, web chaty kam dnes musíme dojít, Cabane de Moiry 2825m. Překladač hlásí, že kdo na dnešek nemá rezervaci ať neprodleně volá na číslo… Noo, hned po ránu problém. Jdeme za paní chatařkou, zdali bude ochotná nám tam zavolat a booknout nocleh. Paní je vstřícná, ale její angličtina je na úrovni naší francouzštiny 🙂 Nicméně volá, chatař nás ubytuje, když dorazíme do 18:30, kdy se podává večeře, kterou si samo sebou také zajednáváme. A teď malinko byrokracie. Chatař chce, jméno, příjmení, číslo pasu, telefon (jé on mi bude volat) email… Jen jednou po nás chtěli pas během tohoto tripu… Balíme a vyrážíme, tušíme, že dnešek bude dlouhý a náročný. V 9:20h jsme v malebné vísce La Forclaz 1420m. Tady se setkáváme s partou 5horalu, vedla je Češka Lucka, dále Izraelec, Američanka, Ruska, a Brit. Jdou stejný trek jak my, cíl Zermatt. Přes farmu Mayens de Motau, kde proběhla lehčí svačinka a bližší seznámení s mezinárodním týmem a stádem krotkých krav, jsme ve 13:30h dorazili do sedla Col du Tsaté 2868m. Počasí je úplně luxusní, parta má poněkud rychlejší tempo než my, takže jdeme opět sami, což vůbec není na škodu. Začínáme poměrně ostře klesat k jezeru Lac de Bayenna 2548m, kde začínáme tápat kudy dál. Na rozcestí není uvedena Cabane de Moiry a my nechceme klesat až k jezeru Lac de Moiry 2249m. Kolena trpí, a to nejhorší ještě přijde. Cesta nás vede až dolů k jezeru, kde je značení už úplně na h…. Říkám si, sakra to nemůžou štětcem načmárat na šutr nebo kus plechu kudy k chatě??? Neujdeme ani 300m a v cestě nám podivně pololeží člověk. Ano, byl to značkovač (lepší název mi nenapadá) 🙂 jen mé neumění francouzštiny mi nedovolilo mu vynadat. Aspoň nám poradil kudy, leč nepotěšil, klesnout úplně k jezeru a pak stoupat do 2825m. Padáme k jezeru, přejdeme na druhý břeh. A pomalu stoupáme. U malého můstku doplňujeme vodu. Cesta stoupá mírně, ostrý, ale opravdu ostrý stoupání nás čeká až v úplném finále. Řetězy, rukama, nohama, no totálně vyčerpaný vylézáme na menší plošinu, kde je umístěna Cabane de Moiry ve výšce 2825m. Hned vedle a za chatou se předvádí ledovec Moiry. Z nové restaurace u chaty je naň krásný výhled. Radostná zpráva, v chatě uznávají pojištění OEAV Innsbruck. Tříchodová večeře byla trošku zklamáním. I když je chata doslova pár metrů od ledovce, nedisponuje pitnou vodou, jen balenou. Kupujeme si k jídlu colu 1,5l za neskutečných 12CHf (276,-korun českých) Kolem 21h uleháme společně s naší partou.

 

6.září

Ráno, na snídani (ano marmeláda), velké kontejnery s teplým, ovocným čajem! Čaj je příjemné zpestření, doplňujeme do láhví a v 8:15 zahajujeme klesání stejnou cestou, kterou jsme včera stoupali. Zvolili jsme cestu traverzem, ne až k jezeru (každý metr stoupání už je fakt cejtit) Přes Fêta d‘ Août de Châteaupre jsme začali opět stoupat do sedla Corne de Sorebois 2850m. Cesta krásná, nádherné výhledy na ledovec Moiry a přehradu na Lac de Moiry. Po přejítí sedla jsme lehce zabloudili, a zbytečně vylezli na bezejmenný vrcholek 2950m, nebyli jsme ovšem sami. Pak sešup po sjezdovce na La Vouarda 2693m a na Sorebois 2455m a lanovkou (v ceně předchozího ubytování) až do Zinalu, kde přes infocentrum bookujeme ubytováni se snídaní v Auberge Alpina. Zinal nás učaroval, milé, velice útulné horské městečko. Paní chatařka, asi dostala echo z infa, už nás vyhlíží. Opět milá, usměvavá paní, kterou, jak jinak pobavilo naše jazykové vybavení. Dáme rychlou sprchu a jdeme si koupit něco k večeři. Opět sýry (ty nám budou chybět) ovoce a pivo Cardinal spořádáme na lavičce na návsi 🙂 Večer nad mapou, pivem a Williamskou si necháme poradit jak zítra. V 21h uleháme sami v horním patře.

 

7.září

V 7h snídáme, a v 7:36 nastupujeme do žluťáka (Postbus) směr Vissoie 1202m. Po 8h již sedíme na náměstí v Cafe des Alpes a užíváme kávu. Mudrujeme nad mapou, zase do kopce 🙂 A pak přišla Moniky hláška treku: „ Tady se snad do kopce i s*re!“ Jo vystihla to dobře. Doplňuji franky a vyrážíme do St.Luc 1655m. Tam dorážíme opět za slunečného počasí v 11h. Malá pauza a přes rozcestí Tignousa 2180m stoupáme do sedla Meidpass 2790m. V sedle jsme v 15:45 a čeká nás strmý sestup do Gruben Meidenu 1825m, přes Meidsee 2680m, Meiden Oberstafel 2334m, Meide Mitlere 2273m a poprvé nám dělá společnost Matterhorn. Nutno podotknout, že toto byl asi nejhezčí den celého treku. Nikde nikdo, jen my dva a široko daleko jen hory a ledovce. Do Grubenu dorážíme v 18:10. Jasná volba Hotel Schwarzhorn s polopenzí. V 18:25 již sedime u večeře, která byla super!  A tím jsme vlastně opustili frankofonní část Švýcarska a vstoupili do německy mluvící části. Kolem 21h uleháme s vědomím, že se blížíme k cíli….

 

8.září

V 7:20 snídaně, dobrá byla, dokonce i marmelády byly v menšině a proběhl i salám. Přebalujeme, neboť venku se ochladilo, je bílo. Naštěstí jen jinovatka, ale jsou asi 4stupně. V 8:30 stoupáme hned ostře od hotelu z 1825m do sedla Augstbordpass  2894m. Cesta vede zpočátku lesem, fakt se okosilo, pak mírnými traverzy se blížíme, už za slunečného počasí do sedla. Tam jsme kolem poledne, tentokrát ne sami jak včera, ale opět s nám známou mezinárodni skupinou, která se už pěkně rozrostla. Po chvilkovém focení zahajujeme sestup do Jungu 1988m, kde rádi využijeme lanovky a sjedeme do St.Niklaus. Šetříme kolena. Tam zjišťujeme, že městečko je plně obsazené. Pan z hotelu Reserve, se velmi snažil nám vyjít vstříc, ale nakonec padlo rozhodnutí přejet vlakem do Täschu. Tam jsme během pár minut získali ubytování v hotelu Walliserhof, rychlá večeře v Pizza Charisma (dali jsme si kebab – nesrovnatelný s tím co je u nás) a příprava na zítra! Zítra Zermatt!! Cíl HAUTE ROUTE 2017 a v neděli vlakem do Milána a domů.

 

9.září

V 8:20 vydatná snídaně, je znát, že jsme v civilizaci. V 9:45 opouštíme hotel v sandálech a pro změnu během několika minut začíná pršet. Jdeme na nádraží, v pokladně vysvětluji, že mám zaplacený lístky na zítra, z Zermattu do Milána, ale jen virtuálně. Že nešly vytisknout, pán se usměje, zabubnuje na klávesnici a ejhle máme lupeny! Posíleni tímto úspěchem, kupujeme lístky do Zermattu. Necháváme ujet asi dva vlaky a v 11:15 jedeme. Parádní vlak jede parádní krajinou, jen opět špatné výhledy, neboť počasí je proti nám. Po 30min vystupujeme v Zermattu na nádraží. I když, jsme přijeli a nepřišli, naše radost je stejně velká, zároveň, ale i trochu smutek, že končí něco, co se povedlo a zároveň končí něco výjimečného. Jelikož check-in máme až v 16hod, couráme krásným horským městečkem, kam nesmí žádný auto ani autobus. Jen na el. pohon. Počasí nic moc chvílemi prší. Dáme oběd, kafe, koukáme po suvenýrech a pak už za slušného deště jdeme na hotel, opět totožný jako u TdMB 2009. Recepční byl z počátku trochu nevrlý, ale po našem jazykovém vystoupení (jeho neochota hovořiti anglicky se snoubila s naší neznalostí němčiny) jsme ho tak rozesmáli, že nám věnoval každému čokoládu 🙂 Jo, bavila se celá recepce. Ubytovali jsme se, vybalili věci na sušení, lehce odpočinuli, sbalili vítězné doutníky a vyrazili do víru maloměsta. Nakoupili jsme vybrané suvenýry a usadili se na terase Hotelu Derby, kde proběhla malá, klidná oslava v kraťasech a sandálech při teplotě 10stupňů a za stálého deště. Vzhledem k doutníkům jsme museli sedět venku na terase. V 21:30 rozesmátý, ale zmrzlý uleháme na poslední noc ve Švajcu.

 

10.září

Ráno opět slušná snídaně. Balíme a mizíme za podstatně menší pozornosti než při příjezdu. V 9:13 již sedíme ve vlaku, v Brigu přestupujeme na jiný vlak a pak dloooooouhatánským tunelem přejíždíme do Itálie, konkrétně do Domossoly 270m 🙂 Tam máme víc jak hodinu čas. Dáváme, ano kávu, a děsně se divíme jak je tu levně 🙂 V 15h jsme v Milaně na hlavním. Leje jak s konve, hledáme bus na letiště Malpensa (z něj jsem ještě neletěl). Když už jsme byli mokrý fakt úplně všude, tak jsme zastávku našli. Odbočím, v Miláně na nádraží byly k vidění velké skupiny těch pochybných individuí co nemají v Evropě co dělat. Nebyl to moc příjemný pocit kolem nich procházet. Na letišti Malpensa zmatky, které jsem ještě nezažil. Odbavovací okénka neoznačená, takže jsme stáli frontu a nevěděli na co, několikeré oddalování našeho odletu atd. Nakonec jsme krátce před půlnocí dorazili domů. Děkujeme všem za zájem a podporu, ať už na GOOGLE+ nebo na FACEBOOKU. A někdy příště na viděnou, někde dál a třeba i výš.

 

Zvláštní poděkování:

  • Tvůrcům mobilní aplikace PHONEMAPS, jejich mapy jsou super. A hlavně fungují offline.        
  • Panu recepčnímu z hotelu RESERVE v St.Niklaus. Jeho snaha nám pomoci, byla příkladná.
  • Paní v infocentru  v Le Chable, jen díky jí jsme předešli problémům s noclehem ve výšce 2900m.
  • Všem chatařům a chatařkám, které se o nás vzorově starali.
  • Všem horalům a horalkám, které mají rády hory a treky stejně jako my.       
  • A hlavně Monice, že do toho šla a že to zvládla na jedničku                                                      

Na závěr trochu statistiky. Ušli jsme 158km, nastoupali jsme ↑ 7888m a klesli o ↓ 6971m.