Červencové svátky vyšly letos takřka ideálně a po loňském cestovatelském absťáku jsme proto neváhali a vyrazili do hor. Cílem se stal opět Krkonošský Harrachov, OREA Hotel Sklář. Po letech návrat do obrovského resortu, a volba to špatná nebyla, spíše naopak. Profesionální servis od recepce až po posledního číšníka. Vzhledem k našim předpokládaným pozdním návratům jsme měli pobyt pouze se snídaní. (mimochodem, dlouho jsme neměli tak bohaté snídaně)
Magduna měla v pátek odpolední, proto jsme byli nuceni vyrazit až v sobotu. Cesta v pohodě, jen v Tanvaldu a v Desné opravují centrum, takže kyvadlovka v obou směrech, což jsme pocítili hlavně na cestě zpět, kdy jsme 17km jeli 50minut…. Sobotní den byl hlavně ve znamení příjezdu a večerního fotbalu. Oběd jsme dali v pivovarské restauraci Novosad a syn, oproti loňsku se naštěstí nic nezměnilo. Fotbal jsme sledovali v narvané hospodě Praha při dobré Plzni.
V neděli po vydatné snídani jsme se vydali po žluté, kde míjíme Pension Vinkl, (v 06/2020 jsme zde trávili také víkend) podél Mumlavy, se samozřejmou zastávkou v Mumlavské boudě na vychlazeného Krakonoše. Počasí takové nijaké, teplo, ale pod mrakem. Lidí celkem dost, ale ne žádný brutal. Potkali jsme manžele Nusserovi, majitele pensionu Vinkl, prohodili jsme pár vět, stěžovali si, že se to zatím moc nerozjíždí….Cesta, Harrachova cesta, vedla pořád do pozvolného kopce, zastávka, když pominu mé fotopauzy, byla až na rozcestí Krakonošova snídaně 1 030m. Zde jsme nesnídali, ale jen lehce poobědvali klobásu a retro limonádu. Poté jsme, na rozdíl od většiny turistů, pokračovali po žluté na sever, na Voseckou boudu 1 260m. Tam jsme dorazili před 14hodinou. Tato bouda je snad už jediná z Krkonošských hřebenových boud, kde není přivedena elektrika. Provoz zajišťuje dieselagregát. Po asi hodinovém odpočinku a kocháním se výhledy, otáčíme k návratu. Počasí se značně zlepšilo, je krásně, ale naše myšlenky pomalu směřují k bazénu a hlavně k vířivce, které na nás čekají na hotelu. Malá zastávka na kulajdu v Mumlavském bistru a hurá regenerovat. 70minutová regenerace a rozhodnutí, že navštívíme hotelový lobby bar. Ceny opravdu 4* a vysokohorské, ale panenka s opečenými bramborami a zeleninou z grilu zalitá Veltlínem stála za to. Pak proběhl koktejl Sex on the Beach a rum Don Papa a hurá do pelechu.
Ráno, po ještě vydatnější snídani 🙂 sedáme za hnusného počasí, slabého deště, do auta a přejíždíme na Horní Mísečky 1 000m. Parkujeme, počasí, že by psa nevyhnal a já přesto Magdunu vyhnal. Hned nad parkovištěm nezbytná coffee pauza v Chatě Mísečky, která nás okouzlila svou útulností. Po pauze vyrážíme, ne s úplně nadšením, neboť mrholí. Někteří z nás se vystrojují pláštěnkou… Po pár minutách opouštíme asfaltku a po žluté mizíme v lese. Cesta velice příjemná, je to stará vozová cesta. Již neprší, ale výhledy nula, jak jsme ostatně za poslední roky z Krkonoš zvyklí. Ve 12:30 jsme na rozcestí Bývalé Jestřábí boudy 1 380m, kde váháme jestli se stavíme ve Vrbatově boudě. Magduna rozhodla rezolutně, pokračujeme dále. Přes rozcestí Nad kotelní jámou 1 402m a rozcestí U čtyř pánů 1 339m jdeme dál po žluté, za občasného deštíku, až na Labskou boudu 1 340m. Turistů celkem dost, ale sedíme ihned. Ceny opravdu vysokohorské, přesto proběhlo kančí se šípkovou a kuřecí na houbách se sladkou tečkou, ve formě borůvkového knedlíku. Krátce před 15hod zahajujeme sestup. S těmi narvanými břichy je to docela dřina. Odbočujeme na červenou, tzv. Bucharovu cestu. Po pár minutách se strojí do pláštěnek celý náš tým, neboť nevinný deštík se změnil v regulérní liják. Naštěstí za 20 minut déšť ustal a tak jsem ten Batmanův oděv mohl sundat. Míjíme Ambrožovu vyhlídku, výhledy na Labský důl opět nic moc, fotíme se u Pančavských vodopádů, vzdáváme hold u Hančova pomníku, v mlze si prohlédneme Vrbatovu boudu 1 400m. Zde se vracíme na žlutou, chceme se vyhnout asfaltu. Čím víc klesáme tím se počasí lepší, ale nám to nevadí. Po půl páté sestupujeme na Mísečky, v Jilemnické boudě se chceme občerstvit, ale po shlédnutí jídelního a nápojového lístku zapomínáme na bolest nohou a doslova vystřelujeme do Chaty Mísečky. Magda oslavuje návrat Bernardem 11, já jako řidič Kofolou a ristrettem. Sedáme do vozu a jedem pohodovou jízdou k hotelu. Rychlé svlečení a hurá do wellness, v 19h začíná vířit vířivka, kde už na nás „čekal“ pan Pavel z Prahy. Starší pán, ale děsně povídavej. Po regeneraci vzhůru do baru, Magda vyměnila Sex na pláži za High Society já zůstal věren Don Papa. U drinků jsme zhodnotili výjezd za velmi úspěšný. Počasí mohlo být lepší, ale to vlastně může být vždy.
Zvláštní poděkování:
Magduně – že poctivě šlapala, i když s velkým sebezapřením, neboť kyčlování její kyčle je značně skličující.
Personalu Hotelu Sklář – za 100% profesionální přístup, byli všude, ale zároveň nikde nepřekáželi
Krakonošovi, Ančeti a Hajnému – že stále shora střeží Krkonoše
Na závěr vzkaz „takyturistum“: Vážení turisté, když už máte potřebu dělat potřebu hned vedle turistické cesty, tak po sobě laskavě ten výtvor zahrabte do jehličí, včetně toho použitého papíru. Já to za Vás pořád dělat nebudu!
Trocha statistiky: nachodili jsme 30km ▲1 064m ▼1 064m měřeno Polar GritX
