Po čtyřech po sobě jdoucích dovolených jsme opustili Italské Dolomity a zamířili ještě víc na jih, do Francie, konkrétně do Mekky alpského horolezectví, do Chamonix. Přesněji na jeho předměstí, do Argentière, které je vzdálené asi 8km od centra Chamonix.
Toto malé městečko leží v údolí řeky L’Arve a je jedním z nejvyhledávanějších horských středisek v Evropě. Nejen kvůli zmíněným přírodním krásám, ale také díky nejvyššímu horskému tunelu v Evropě (otevřen byl v roce 1965), který vede přímo pod Mont Blancem a je spojnicí mezi Chamonix a městem Courmayeur v severní Itálii. Leží v nadmořské výšce 2 480 metrů a měří 11,6 kilometrů
Ubytování v Gite le Belvedere bylo poněkud spartánské, ale k našemu účelu dostačující. Za tuto cenu včetně snídaně bychom v Chamonix ubytování nenašli.
V sobotu 25.7 kolem 8h ranní jsme vyrazili přes Plzeň, Rozvadov, Karlsruhe, Freiburg do pohraničního městečka Weil am Rhein, kde jsme rozbili tábor, v malém útulném pensionu. Byl to záměr, neboť jsme měli za sebou 700km a ještě nás čekalo 300km (po pravdě, chtěla to hlavně Magda) a přespávat až ve Švýcarech bylo poněkud neekonomické.
Ráno jsme už řádně natěšeni, bez váhání vyrazili směr Chamonix. Cesta po švýcarských dálnicích utíkala parádně, přes Bern, Fribourg a nejvýchodnější část ženevského jezera jsme se dostali až do Martigny, kde jsme u velké benzinky dali oběd v ještě větší restauraci za ještě větší peníze. Posilněni obědem jsme obklopeni horskými velikány pokračovali dále a kolem 13.30 jsme dorazili do Argentiere. Na dveřích nás čekal vzkaz, že Ben dorazí kolem 16.30, neboť podlehl volání hor. Ani se mu nedivím…
Sedli jsme do auta a jeli do Chamonix, kde nás čekalo veliké překvapení! Přímo v centru!! asi 120m od vlakové zastávky je velké parkoviště a úplně ZDARMA! Parkoviště jsme využili mnohokrát, viděli jsme tam auta, která tam stála i několik dní. Prošli jsme část města, kochali se pohledem na masiv M.Blancu a dali jsme si v La Terrasse baru double espresso, které nás řádně nakoplo.
U vlakové zastávky Mer de Glace jsme si vyzvedli MontBlanc MultiPass. Kartu, která nám umožňuje užívat lanovek, vlaků, zubaček v celém Chamonix a okolí. Karty byly za nemalý peníz, ale již čtvrtý den jsme ji měli vlastně „splacenou“. Doporučuji! Hned poté jsme se vrátili zpět do basecampu. Ubytovali jsme se, dali večeři, skoukli předpověď počasí a usnuli spokojeným spánkem ve výšce 1 252m n. m
Z okna pokoje jsme přímo hleděli na Aiguille du Midi a přesně na tento kopec jsme hned druhý den vyrazili. Auto opět zůstalo na „našem“ parkovišti. Před pokladnami doslova mezinárodní mumraj a neskutečné fronty, uff. Čekal jsem, že nás se fronty týkat nebudou, nepletl jsem se. Jedna z pokladen byla určena jen pro majitele multipassu. Super, za chvilku začneme stoupat do nebe. V 10:30 jsme nastoupili do lanovky a začali stoupat. Úctyhodných 2 740m převýšení (světový primát) lanovka překoná za cca 27minut, s jedním přestupem ve výšce 2 310m. I když to vypadalo, že nahoře bude zmatek, a nával, tak opak je pravdou. Vršek je opravdu hodně členitý, různé terasy, takže se i to poměrně velké množství turistů dobře rozmělnilo. Popisovat co vše jsme viděli, je asi zbytečné… Viz. fotografie. Jen k naší smůle zrovna probíhala oprava výtahu na nejvyšší plošinu vrcholu ve výšce 3 842m, tak nám musí stačit jen 3 777m
Z Chamonix od turistického centra vede úžasnou krajinou ozubnicový vlak do stanice Montenvers ve výšce 1 909 m, kde je i stejnojmenný horský hotel. Stoupání dosahuje až 220 % a moderní elektrické lokomotivy dosahují i v takovém ‚krpálu‘ rychlosti kolem 20 km/h. Trať je dlouhá 7km a výstavba trvala 11let.
Z vyhlídkové terasy se otevírá nádherný pohled na dominantní skalní jehlu Les Drus (3 754 m), která blahosklonně shlíží na Mer de Glace, druhý největší ledovec Alp. Ledovec je dlouhý zhruba 14 kilometrů, široký bezmála dva kilometry a jeho mocnost dosahuje úctyhodných 400 metrů. Patří k nejrychleji tekoucím alpským ledovcům, podle odborníků se posunuje o zhruba 90 metrů za rok. Přepočítáme-li tuto rychlost na hodiny, pak teče rychlostí přibližně jeden cm/h. Povrch ledovce je zvláště v jeho spodní části silně rozpukaný. Nejhlubší trhliny zde dosahují hloubky 70 metrů, což je výška víc než dvacetipatrového domu.
V těle ledovce je od roku 1946 hloubena ledová jeskyně Grotte de la Mer de Glace. Vzhledem k rychlosti pohybu ledovce se nevelká jeskyně buduje každý rok znovu. Práce na jedné z největších turistických atrakcí a rarit oblasti začínají již v únoru a končí v dubnu. Od zubačky se dá část sestupu k ledovci ulehčit lanovkou, zbytek je třeba sestoupat po ocelových žebřících a můstcích. V odpoledním vedru je návrat k lanovce nadlidským výkonem. V těle ledovce vidíme vedle letošního vchodu i několik dalších děr, které jsou pozůstatky vchodů využívaných v minulých letech, a při tomto pohledu nám začíná být jasné, proč musí být jeskyně budována každý rok znovu.
Přímo ze Chamonix vede kabinková lanovka z výšky 1 035 m.n.m. na vrcholek Planpraz do 2000 m.n.m. Přešli jsme do sousední budovy, odkud pokračujeme velkou kabinovou lanovkou až na vrchol Le Brévent (2 525 m.n.m.). Dnešní den je hodně zahalen do mlhy, ale dá se očekávat, že se mlha protrhá, což se na vrcholu stalo. Nejen vrchol Le Brévent, ale prakticky celá cesta nabízí panoramatické pohledy na okolní horské velikány.
Výhled z vrcholu je doslova panoramatický. Chamonix je hluboko pod námi a vidět je i cesta, po které budeme za chvilku klesat (a později stoupat) k Flégére. Na vrcholu je i vkusná restaurace La Panoramic. Počasí se umoudřilo a my naplno sledujeme tu neskutečnou parádu, kterou nám Alpy nabízí. Jeden z nejkrásnějších výhledů co jsem kdy viděl. Zpět jsme pomalu sestoupili pěšky na Planpraz 2 000m a odtud opět lanovkou do Chamonix
Nedaleko Argentiere je stanice lanovky na Grands Montets 3 233 m, a přesně tohle byl náš další cíl. Kabinková lanovka má jedinou mezizastávku Lognan 1 972m. Počasí vychází opět na jedničku, to budou výhledy! Okolí Chamonix všeobecně, je neskutečné divadlo. Je uplně jedno na kterou stranu vyrazíte, jestli pěšky nebo lanovkou, případně vlakem.
Chamonix má ve srovnání s mnoha jinými alpskými středisky úžasné charisma. Stejně jako před lety zde mezi hotýlky a pouličními kavárničkami proudí davy turistů, tuláků i horolezců. Město ožívá v brzkém odpoledni a život v ulicích tepe až do noci.
Další z „atrakcí“ v tomto údolí je i Tramway du Mont-Blanc. Horská železniční trať je nejvyšší ve Francii a čtvrtá nejvyšší v Evropě. Rozsáhlé výhledy na Mont Blanc a přilehlé hory masivu Mont Blanc poskytované tramvají jej činí oblíbeným mezi turisty.
Chamonix, vlasně celé okolí, patří k nejkrásnějším, horským městům, které jsem navštívil. Kouzlo, atmosféra při pohledu na okolní horské masivy musí oslovit každého, kdo kdy jen třeba zavadil o horskou nebo horolezeckou tématiku.
Při pohledu na sochy J. J. Balmata, Dr. M. Paccarda a H. B. Sousszura mi nezbývá, než vzdát hold jejich neskutečným objevitelským a sportovním výkonům. Každý z těchto mužů se totiž přímo zasloužil o šíření věhlasu malého horského městečka ve stínu Mont Blanku. J. J. Balmat a a M. Paccard byli v roce 1786 prvními, kdo stanuli na vrcholu nejvyšší hory Evropy. Švýcarský vědec, nadšený turista a dobrodruh H. B. Sousszure byl člověkem, který vypsal tučnou odměnu pro toho, kdo cestu k vrcholu najde, splní mu jeho sen a dovede ho s doprovodem na vrchol vysněné hory.
