Tak na třetí pokus se zadařilo! Ani Boží Dar ani Pálava, ale Beskydy! Má osmá Horská výzva nás zavedla do Beskyd. Všeobecně se psalo a říkalo, že tato HV je nejtěžší ze všech, které se pořádají. Letos, díky hysterii s Covidem se pořadatelům podařilo připravit jen dvě akce místo tradičních sedmi akcí… Čísla hovořila jasně ↑2067m a ↓ 2067m a to vše na 43km…. Limit 10hodin. Start byl u skokanských můstků (letos nás ty můstky opravdu všude pronásledují) v místě Horečky 565m. Už jen vylézt na start byl výkon, 426 schodů. Takže za ty dva dny celkem 2x nahoru a dolů. V pátek pro číslo a mapu a v sobotu na start. Start byl v 9:20, velký klad byl, že kategorie dogtreking byl oproti předchozím ročníkům stanoven o 20min dříve. Počasí bylo naprosto ideální, ráno na startu asi 10°. Nahoře slibovali max 20°, což se splnilo. První čipovací a občerstvovací zastávka byla na 17km v Dolní Bečvě 427m, kam jsem dorazil za 2:50min. Druhá na 27km Pustevny 1 018m, tam jsem měl čas 4:39min. Největší krize byla kolem 11km, kdy mi opravdu došlo, že to co mám do teď za sebou, mě dnes čeká ještě jednou zpět…. Takže Velký Javorník 918m, kdo tam zná tu přístupovou cestu ví…. Stezka místy i pro použití předních noh. Trochu odbočím, v minulém týdnu se mi dostal do ruky jakýsi časopis s popisem Beskydské sedmičky (B7), zaujalo mi to. V průběhu mého sobotního boje jsem si říkal, že mě už nikdo nikdy v Beskydech neuvidí 🙂 na tož nějaká B7. Teď s odstupem času vím, že mám další cíl, další výzvu… Mám za sebou 8 šumavských výzev (6x half 43km, 2x short 18km) ani jedna se nedá ani přirovnat k letošní beskydské! Opravdu masakr. Bez tréninku bych letos do cíle určitě nedoběhl. Od Pusteven, nevím co se stalo, ale chytl jsem nějaký druhý, třetí dech a asi 7km jsem v kuse běžel. Tím jsem získal celkem dobrý náskok na skupinky za mnou, opravdu jsem nechtěl být ten úplně poslední. V průběhu závodu, jako každý rok, dochází k různým výpomocím mezi závodníky, hlavně hecováním, což mě dost pomáhá. Do cíle, cca od 38km, jsem dorazil ve společnosti dvou kluků z Pardubicka, 30 a 26let. Myslím, že jsme si vzájemně docela pomohli. Úleva a radost v cíli se snoubila s velkou únavou ale i hrdostí, že jsem to nevzdal a splnil svůj cíl. Už jen těch 426 schodů, sednout do auta a přejet ty 2km do basecampu. Ubytování jsme letos nijak zvlášť neřešili, Penzion Zdenko nezaujal ničím zvláštním, snad jen, že po hodně letech jsme někde bydleli bez snídaně… Večer jsme to lehce zapili Radegastem a 20letým kolumbijským rumem 🙂 ve Frenštátě pod Radhoštěm v restauraci U Veterána, na vítězný doutník nedošlo, venku mi byla zima. Za pozornost stojí ještě to, že při zpáteční cestě domů jsem si pěkně zaprasil, svíčková s devíti knedlíky 🙂 🙂
V celkovém hodnocení kategorie HALF jsem s časem 8:13 skončil na 75 místě ze 116.
V kategorii HALF muži jsem byl 52 z 63 účastníků
Celkově jen tři závodníci měli nižší datum narození než já….
Poděkování:
Organizátorům Rock Point HV – že se nedali a aspoň ty dvě akce udělali
Neznámé mladičké slečně (číslo si nepamatuji) – za velkou pomoc těsně za Pustevnama
Jakubovi a Honzovi (č.222 a 245) – za zpříjemnění posledních km do cíle
Zvláštní poděkování – Magduně za dokonalý servis před i po závodě, a všem ostatním za zájem a podporu.
