Jarní prázdniny našich kluků letos vyšly podstatně lépe než loni, takže byl předpoklad, že bude i sníh. Což se splnilo tak nějak na půl. Ve středu 5.2 po poledni vyrážíme směr Železná Ruda. Zastávka na oběd proběhla v Klatovech, restaurace Žíznivej kozel mile překvapila, nejen interiérem, ale hlavně kvalitním jídlem a parádně ošetřenou tankovou Plzní. Ubytování máme v penzionu Viet Sen, který nemá vietnamský název vůbec náhodou 😊 Nu což, nám jde hlavně o to být s klukama, což se nám splnilo na 100%. Výhodou bylo, že s balkonu penzionu jsme hleděli přímo na Cafe Charlotte, což je pro nás jedna ze šumavských srdcovek.
Přímo v Rudě moc sněhu nebylo, ale na sjezdovkách a okolních kopcích sněhu bylo dostatek. Letos vezli sebou lyže i Monika se Štěpánem. Takže z nás se stal doprovodný tým. Martin si zopakoval loňskou školičku a poté již pomalu sjížděl dětskou sjezdovku. Starší Štěpík po krátkém oživení, již krásně sjížděl i sjezdovku dospělou. Vzhledem k tomu, že teplota byla dost pod bodem mrazu, tak jsme odbíhali do stylové restaurace Ski- bike v areálu sjezdovek Samoty. Druhý den večer šel dokonce i s rodiči na večerní lyžování. My s Martínkem jsme zašli na večeři do Hotelu Šumava, který po rekonstrukci opět plní to co dříve, slušné ubytování a dostupnou, kvalitní kuchyní. Naposledy jsme tu byli při horské výzvě v roce 2019 a nastavenou laťku si stále drží.
Samozřejmě jsme nevydrželi být jen v rolích asistentů. Po hodně dlouhé době jsem zatoužil vidět zasněžené Čertovo jezero. Po červené jsme stoupali a s přibývající sněhovou pokrývkou jsem se divil víc a víc, neboť okolí jezera jsem skoro nepoznal. Vykácené vzrostlé stromy, jestli kvůli kůrovci nebo jiným důvodům fakt netuším…. Z jezera jsme po žluté pokračovali na Špičák, což byl docela adrenalin, neboť cesta vedla přes několik sjezdovek, kde se proháněli skupiny lyžařů. Někde jsme dokonce prchali i pod sněžnými děly 😊 Prošli jsme kolem bývalého hotel Rixi, kde jsme v dávnověku 2x bydleli. Došli jsme na Špičák, kde jsme za krásného slunečného počasí počkali na vlak a přiblížili se do Rudy. Pohodových 9km. Tečkou byla jak jinak Charlotte s dezertem a panákem za odměnu.
Další cíl pro mě byl kopec Pancíř, kde v roce 2019 byla kontrolní stanice závodu Horská výzva. Navíc za krásného počasí jsou odsud pěkné výhledy. Zastávka v pivovaru Belveder na pivo a polévku už také patří k tradici. Cesta pod lanovkou na Pancíř mi dala vzpomenout na výše zmíněnou HV 2019. Rád bych si to někdy zopakoval… Na vrcholu proběhlo focení, malé občerstvení v restauraci ve formě palačinky. A pak už jen sestup opět na Špičák, kde nám vlak ujel, ale Monika nás vyzvedla a odvezla. Opět pohodových 10km. Po delší době jsme zase zažili bílou Šumavu. Příští rok asi vyrazíme už do vyšších hor, našim lyžařům už asi Šumava stačit nebude. Bylo to moc fajn být takhle pěkné pohromadě.
