Tři dny volna a předpověď počasí jak na duben nás nemohla udržet doma. Po sobotní pěší návštěvě restaurace Na Radnici ve Vysočanech, kam jsme vyrazili rezervovat tradiční Svatomartinské hody, jsme v neděli konečně vyjeli umazat dlouhodobý rest, výstup na bájný Velký Blaník 638m. Na náměstí v Louňovicích pod Blaníkem 400m, jsme v klidu zaparkovali za příjemného slunečného počasí. V kraťasech a v krátkém rukávu jsme po zelené došli na rozcestí Pod Velkým Blaníkem, kde jsme v šoku zjistili, že nápad jít vzbudit blanické rytíře mělo dalších X lidí, neboť na parkovišti bylo odhadem 120 aut. Nadstandartní účast potvrdila i správcová placeného parkoviště (50Kč/os.vůz/den). Usoudil jsem, že by mohlo klapnout to probuzení 🙂 Po chvíli zjišťujeme, že nám vadí řev nezletilců, kterým se fakt nikam šlapat nechce. Po červené dojdeme na vrchol 638m, k rozhledně, kde se ve stánku občerstvíme kofolou a miňonkama, a po chvíli prcháme před invazí výše zmíněných dětí. Na sestup volíme delší trasu jakýmsi obloukem po červené a poté po zelené. Záměr jasný. Cesta vede okolo Veřejové skály, kde se údajně nachází vchod do bájného podzemí hory, kde spí blaničtí rytíři. O kus dál, pod touto skálou, stojí nádherný „utajený“ menhir (výška cca 2,5m), s ještě hezčím jménem, Přítel. Cestou zpět jsme si všimli, že od rána nějaké hovado zničilo dětský infopanel o fauně žijící v této bezpochyby zajímavé lokalitě. Snad jsme je probudili, a jestli ne, tak budeme akci opakovat.
