Třicátý druhý ročník expedice YdykseB nás zavál do Kanady, tedy jen té české. Přesněji do obce Kunžak část Valtínov. Stylová roubenka na samotě neměla chybu. Snad jen úzké schody do podkroví umístěné poblíž kuchyně hrozily úrazem hlavy. Naštěstí se tomu tak nestalo, zřejmě i díky naší vynalézavosti. Viz.galerie.
V sobotu na 15h jsme měli dorazit k převzetí roubenky. Nakonec jsme se museli rozdělit, já vůz č.1 společně s Frantou a Jardou vynechal nákup, protože opět nesmyslné kolony u Benešova způsobily zpoždění. Vůz č.2 Karel s Mílou mezitím obstaral nákup v Jindřichově Hradci. Pivní vůz č.3, náš Láďa jel úplně někudy jinudy 😊, ale dojel. A dokonce první…
Sobotní večer, který býval vždy hodně dlouhý a nejdivočejší proběhl v rytmu posledních let. Pivo, víno, tak trochu té kořalky, dokonce i táborák, který v jedné chvíli vypadal spíš jak olympijský oheň, to vše společně s radostí, že jsme zase ve zdraví vyjeli, orámovalo první večer. Co mě překvapilo, že jsme druhý den dopoledne vyrazili všichni na nedalekou rozhlednu U Jakuba. Ba co víc, jsme tam i všichni došli 😊 Na rozhlednu vylezla jen trojice Láďa, Já a Karel. I tak super počin v tom vedru. Já se poté odpojil a vyrazil do prdele. Respektive ke skalnímu útvaru trefně pojmenovanému Ďáblova prdel. Po návratu do chalupy se podávala jelení svíčková s houskovým knedlíkem. Musím zmínit, že letos mou zvěřinu doplnil Karel, právě tou jelení kýtou. A byla super. Bude to i v závěru, letos se ten náš kuchtík opravdu činil. Tím nechci říct, že loni ne, ale letos mi přišlo, že vše bylo o nějaký level lepší. Večer nás čekal fotbal, rudý koně čekala Olomouc. Již druhý rok, co nejezdí Martínek, jsem na přípravu studia sám. (s vyjímkou roku 2023 nikde nemají O2/oneplay) S Karlem jsme pro jistotu v neděli po obědě zajeli do Dačic pro kabel HDMI pro napojení z NTB do TV, aby Karel poté objevil ve skříňce u TV kabelů HDMI asi pět….
V pondělí byl v plánu výjezd do nedaleké Telče. Láďa byl lehce indisponován (vlastně v té chvíli už to nebyl Láďa, ale Dana) takže střežil tábor. V Telči jsme prošli pěkné náměstí u Švejka jsme dali oběd (žádnej zázrak) já vylezl na vyhlídkovou věž sv.Ducha u náměstí. Pak jsme si dali kávu a někteří štrůdl v kavárně U nás doma. Kde Karel zakoupil u asijských prodejců slaměný klobouk, aby si nespálil lebeň. Klobouk byl tak kvalitní, že měl hlavu zapařenou ještě večer 😊, ale moc mu slušel. Pondělní večer byl trošku divočejší než ty dva předchozí, nevím zřejmě to bylo zvětšeným průtokem kořalky. No a co, máme dovolenou! V úterý jsme i díky vedru zůstali na základně, Míla vykouzlil další zázrak v podobě španělských ptáčků (tvl nechválím ho nějak moc?) podávaných s rýží nebo s h. knedlíkem (ty dělal Jaryn) Po O jsem šel prozkoumat kaskádu rybníků, na které jsme koukali z jedné z teras. A večer kratší výběh 7,5km, abych nevypadl z tempa.
Ve středu jsme vyrazili do kousek vzdáleného Českého Rudolce, kde je pivovar Grasel a „zámek“, kterému se říká Malá Hluboká. V přilehlé restauraci jsme okoštovali pivo Grasel 10, u mě toto pivo neprošlo. Inu Plzeň je Plzeň… Odtud jsme popojeli do Rožnova, navštívit bisoní farmu Bison ranch. Zde proběhl oběd, který mě tak trochu vystřelil z trenek! Bisoní stejk na slámě (nikdo nevěděl co to je) byl excelentní. Kamarádi též měli boule za ušima. Opravdu příjemný podnik, vše na pohodu od jídla až po obsluhu, která snesla pražské měřítko. Po příjezdu někteří zvolili klid na lůžku, tak logicky po té dřině. Ne tak Míla s Karlem. Tak dlouho otravovali, že nám upečou štrůdl, až jsme tedy svolili, a oni ho upekli 😊 Jasně na finále, doladění barvy kůrky, určení teploty v troubě jsem již byl též účastníkem 😊
Čtvrtek začal parádně, k snídani káva, čaj a štrúdl. Na oběd srnčí kýta (ta byla z mé farmy) se zeleninou a pečenými bramborami. Další majstrštryk pana kuchaře. Před fotbalovými poháry proběhla tipovací soutěž, kterou vyhráli společně Franta, Jarda a Míla.
Pátek byl již ve znamení konce, došlo pivo, pravda až na večer. Takže jsme šli spát, no brzy…..
V sobotu jsme předali objekt paní Veronice, v úterý mi poslala zpět kauci, takže vše dopadlo tak jak mělo. A kam příště…..
Účastníci expedice:
František – trochu nám morousovatí, ale když má hladinku tak velmi, velmi baví
Jarda – letos limitován raněným kolenem, zapisovatel a knedlíkář
Karel – nákupčí,řidič a čím dál tím větší kritik, štrůdlař
Láďa – řidič, grilu pán, letos indisponován, krycí jméno Dana
Míla – šéfkuchař, skoro s Michelinem, navíc i pekař
Martin – řidič, letos zajistil vysílací studio
