Přesně po roce jsme se setkali na hlavním nádraží, jen místo předchozího člena letos s námi vyrazil Tomáš. A hned v začátku musím přiznat, že to byla náhrada dobrá, ale postupně.
Ve středu 7.5 jsme se natěšeni ve 21h sešli na nádraží. Náš RegioJet startoval v 21:44h, a v 2:28 měl přistát v Žilině. Ovšem ze Žiliny do Terchové, nám první autobus jede až v 6:30 ☹ představa čekání na starém nevábném žilinském nádraží nás děsila. Tomáš s Martinem, zatímco já poklimbával, už ve vlaku začali hledat, kde že bychom mohli těch pár hodin přespat. V Žilině hned na nádraží jsme oslovili taxikáře, no a za pár minut už frčíme taxíkem do Terchové, kde jsme spočinuli na těch pár hodin v posteli Pensionu Montana 😊 Nutno přiznat, že jízda taxíkem nás probrala, neboť driver jel jak Rumun, dva radary hlásily error a další měřily 87-90km 😊, v obci, na padesátce. Ráno v 7:30 vstáváme do příjemného slunného dne, z okna hledíme na Hotel Gavurky, kde budeme spát ze soboty na neděli. Nečekáme na hotelovou snídani a vyrážíme podél hlavní silnice až k hotelu Diery 575m, kde odbočujeme po modré do úseku Jánošikove diery. Soustava dnes už ocelových chodníků a lávek podél Hlubokého potoka byla slušným začátkem. Tady se poprvé setkáváme s hlučnou šestičlennou skupinou žen středního věku. Po deváté hodině přicházíme na Podžiar 715m, kde si v Salaši pod Poludňovou skalou dáváme, jak jinak, kapustnici. Je značně chladno a větrno, slunce zatím moc nehřeje. Stoupáme dál až k Sedlu Medzirozsutce 1 200m, kde se nám předvádí Malý Rozsutec 1 344m. Původní záměr jít přes Velký Rozsutec 1 610m padl, neboť se tam smí až v červenci. Po poledni přicházíme k dalšímu sedlu, Medziholie 1 185m, kde obdivujeme V.Rozsutec. Tady už začínám mít trochu krizi, častěji potřebuji odpočinek. Máme čas, takže to není takový problém. Pokračujeme po žluté, Stohu 1 610m se tedy vyhýbáme, traverzujeme po severní stěně tohoto zajímavého vrcholu. Což nebyl dobrý nápad. Milion kořenů, cesta nahoru, dolů, docela se divím, že si tam nikdo z nás nenamlátil ústa. Už víme, proč jsme tady nepotkali živáčka 😊 Napojujeme se zpět na dálkovou, červenou trasu. Přes Poludňový grúň 1 460m, Steny 1 625m a Kopiská 1 446m přicházíme pár minut před 17h k cíli Chata pod Chlebom 1 423m. V chatě máme samozřejmě zabukovanej nocleh, to už dnes jinak nejde. Od mé poslední návštěvy v r.2017 prošla chata rekonstrukcí. A ta se povedla, pokoje super a v restauraci přibyla místa pro hosty. Postupně přichází turisté, s kterými jsme se různě potkávali během celého dne. Sprcha, večeře (jelení guláš KV knedliky, halušky) , pivo, Tatranský čaj 😊 a já před půl devátou spal jak mimi. Ulehali jsme my tři na pokoji pro devět lidí a ráno jsme se vzbudili a bylo nás devět 😊 Předešli jsme rannímu chaosu při balení a svlékání postelí, a vystřelili z pokoje první již v 7h. Rychlá hygiena, suprová snídaně (hemendex), doplnění tekutin a po půl deváté vyrážíme do slunečného, ale značně mrazivého dne. Teploměr ukazoval na slunci pouhých 6stupnů, a ledový vichr. Zelená nás vede do kopce, jak jinak. Díky chladu jsme za 30minut ve Snilovském sedle 1 524m, výhledy jsou parádní, stejně jako včera. Přicházíme k Hraně Velkého Kriváňa 1 644m, kde chvíli uvažujeme o výstupu na vrchol V.Kriváňa 1 709m, což je i nejvyšší vrchol tohoto pohoří, nakonec jednohlasně zamítáme. Kocháme se hřebenovkou, výhledy parádní, a když jsme v závětří, tak je i teplo. Přes Pekelník 1 609m, Bublen 1 509m přicházíme až na Malý Kriváň 1 671m, kde dáváme v závětří delší pauzu na občerstvení a focení. Pokračujeme dál až k sedlu Priehyb 1 452m, Stratenec 1 513m, Vráta 1 440m a Biele skaly 1 448m, kde je úsek značně technický, skalnatý takže i na adrenalin došlo. Po 14hodině stojíme na vrcholu Suchý 1 468m, který dal jméno chatě, která je pro dnešek naším cílem. Klesáme, a je to znát, nohy bolí. Finálový sestup k chatě je po sjezdovce a to lýtka i stehna trpí. V 15:30 jsme v cíli, Chata pod Suchým 1 075m. Tato chata na rozdíl od té předchozí žádnou rekonstrukcí neprošla. Jediné co mi přišlo jiné, byly bílé ubrusy na stolech, což mi v chatě tohoto typu přijde jako úlet. Dostáváme klíče od 4lůžkového pokoje se slovy, že zde budeme nocovat sami. Sprcha je na žetony, jsme tři a dostáváme žetony dva 😊 jeden žeton je cca 12litrů vody. Bez boje to vzdávám a „hygienu“ vykonávám v malém umyvadle 😊. Dáváme si pozdní oběd, já opět kapustnici, pak lehký odpočinek na lůžku, abychom na 19h zasedli na večeři. V restauraci to již značně žije, druhý den stále stejní lidé, takže je čas na družbu 😊 S Martinem máme halušky (druhý den jsme se oba několikrát pos*ali) Tomáš strapačky a byl na tom podobně. Opět pivo, tatras tea, ke stolu si přisedá turista z Kolína, z kterého se po chvíli vyklube slávista, což je jen léčitelná diagnoza, ale co hůř, vyklubal se z něho antiSpartan! Otáčíme panáka a opouštíme stůl 😊 Na pokoji probíhá improvizovaná diskotéka, která vejde do dějin, ale to až někdy u zlatavého moku, to prostě popsat nedokážu. V průběhu jsem to okomentoval, že jsem v horách zažil už leccos, ale tohle ještě né. Ráno snídaně opět vrcholová, vejce na X způsobů, jen Martin je trochu rozbitej a hezky vypadající koláč věnuje té hlučné skupině dam středního věku, teď už víme, že jsou z Liberecka. Po půl deváté opouštíme chatu a klesáme do Krasňan 385m, odkud nám každé dvě hodiny jede autobus do Terchové. Plánujeme tedy příchod tak, abychom netvrdli na zastávce. To se povedlo dokonale, přicházíme na zastávku přesně 15minut po odjezdu autobusu…. S Martinem usedáme a hledáme jiné možnosti přesunu. Tomáš se jal stopovat, s Martinem se mu lehce posmíváme, aby Tomáš asi za 20minut volal: „Volové, pojďte jedeme“ Zastavil nám malý Peugeot s ostravskou SPZ, do auta je problém se nasoukat, ale po pár minutách jedeme. Opět jízda alá Rumunsko 😊 s Martinem na zadní sedačce tlumíme strach, že při dalším houpáku zůstane zadní část vozu oddělená od přední. Při každém kopečku totiž drhneme spodkem o vozovku. Snědší řidič nás odvezl až před Hotel Gavurky, i když to nebylo ve směru jeho trasy. Check – in máme samozřejmě až na 14h, přesto to zkoušíme. Hej, izba je uprataná, zní od milé recepční. Super vše klape. Sympatický hotel, sprcha a oběd v Jánošíkově kolibě, prohlídka Terchové, nákup suvenýrů, očumování velké svatby v kostele, pozorování fotbalového zápasu místního klubu. Poté vylepení sparťanské samolepky na stožár veřejného osvětlení. Večeře a zhodnocení akce proběhlo opět v kolibě, chvílemi jsme sledovali derby mezi naší Spartou a cyklistickým klubem z druhého břehu, který se ten večer proměnil v klub volejbalový. (jinak nejde ohodnotit branku Oscara) Závěrečný vítězný doutník jen podtrhl to co se dělo celou dobu. Smích, legrace, zážitky prostě prdel! Abychom se mohli s doutníky vyfotit museli jsme pod lampu veřejného osvětlení 😊 Ráno jsme sešli na náměstí v Terchové odkud nám jel autobus do Žiliny, odsud vlakem do Prahy, ale s několika přestupy, díky nedávné vlakové havárii u Hustopečí. Po 18hodině jsme všichni dorazili do svých domovů.
Před cestou jsme hodně řešili medvědy. V médiích, na netu všude upozorňovali na přemnožené medvědy a s tím související útoky na lidi. Za celou dobu jsme nenarazili na cokoli co by s touto šelmou souviselo, naštěstí. Dokonce jsme ani neslyšeli, že by někdo z turistů měl tuto zkušenost. Tak nevím, jestli to není opět jen takovéto strašení, které nám servírují media několikrát denně. Jediné trochu podobné medvědům co jsme viděli, byla dřevěná rodinka medvědů na Podžiaru a pak gumové medvídky Haribo, kterými nás zásoboval Tomáš.
Hláška expedice: „Hoši, tak takhle se jezdí v Rumunsku!“ Tomáš ve čtvrtek ráno v 3:30 po příjezdu před Penzion Montana. Bližší vysvětlení je možné za mírný poplatek, jednoho piva Na Radnici, a při troše dobré vůle si myslím, že to Tomáš i ukáže 😊
Konečně s náma někdo jede normálně – Martin při zpáteční jízdě autobusem z Terchové do Žiliny
Trochu statistiky: tři etapy – 38km, ▲2 017m, ▼2 147m, měřeno Polar GritX
Celkem nachozené km, mimo měření, dle krokoměru cca 75km.
Tak kam příště?
Zvláštní poděkování:
– taxikářům v Žilině za noční výpomoc,
– majiteli Montany za krátký noční azyl
– personálu chat za péči
– neznámému řidiči, který nám v Terchové zastavil
– medvědům, že se nám neukázali
– všem kteří nás sledovali
– všem účastníkům za neustálé udržování veselé nálady
A na závěr mé osobní díky klukům za trpělivost a podporu
